Svátek má: Lucie

Komentáře

Jiří Valenta

poslanec PS PČR (KSČM)

“Bratrstvo Mašínovic pracky” opět na mediální scéně

V jistém ohledu lze chápat, že nesmiřitelní pravicoví ideologové se s železnou pravidelností snaží přepisovat dokonce již i novodobé dějiny.

Ovšem fakt, že si k tomu vybírají takové skutky, které si nezadají s řáděním klasických vrahů, mne skutečně zaráží. Denně slýcháme dehonestaci komunistických a socialistických idejí založených na exemplárně, a dost dobře možná až zbytečně tvrdě, popravených Miladě Horákové či Heliodoru Píkovi, ale na straně druhé se stejní lidé, titíž obhájci jediné možné pravdy, nikterak neštítí vyzdvihovat zcela obyčejné a zbytečné vraždění skupiny vytvořené kolem bratří Mašínů. A dokonce hovořit v této souvislosti o antikomunistickém odboji. Je to velice směšné a trapné, byť přirozeně tato tlupa, zabíjející i svázané, omámené a tak bezbranné lidi, byla samozřejmě primitivním antikomunismem prolezlá “od spoda až po střechu”.
   


Ale Mašínové mi tentokráte na srdci tolik neleží, jsou naštěstí již mimo reálný život dnešní společnosti. Co mně ale skutečně vadí je, že jejich ideoví obdivovatelé, zatím tedy naštěstí pro nás pouze fandové v myšlenkové rovině, prosadili v Radě státního fondu kinematografie,  přidělení dotačních patnácti milionů korun ze státní kasy jiným, polistopadovým vývojem také nejspíše dobře prověřeným. A to na přímou podporu natáčení interpretace prý “historické události”. Je nasnadě, že tak vzniká dojem, že je zde jistý zájem vytvořit dílko, které bude následně po dlouhá desetiletí úmyslně vykreslovat našim potomkům obyřejné kriminální činy  formou zheroizovaného eposu o několika statečných, kteří bojovali proti “nelidskému komunismu”. Jenže vražda neozbrojených zajatců vychytralými lotry se v každé civilizované společnosti považuje pouze a jen za sprostý zločin a nikoliv za legitimní odpor.
  

Osobně se již raději ani nepozastavuji nad tím, že náš stát spolufinancuje často pokleslou filmovou tvorbu, která poté svojí nekvalitou mrzačí kulturní vzorce našeho národa, spíše než, aby je kultivovala. I proto se dnes nalézáme v době úpadku morálních hodnot a mentální stagnace. A právě šíření pseudouměleckého balastu ve filmech, byť je pro veřejnost kamuflováno obalem subjektivního uměleckého vyjádření, bývá tou nejúčinnější  formou ideologického přepisování historie.
    
Každému rozumnému člověku musí být jasno, že si i v tomto případě mohou mainstreamové politické kruhy kupovat loajalitu protagonistů kulturní fronty. Ti poté v  takovémto “jidášském žoldu”, ve svých “zaručeně pravdivých dílech”, ideologicky obhajují i neobhajitelné. Ano, ať si tito “umělci” točí co chtějí, ale pouze za své, ale nikoliv za státní dotaci, která je dost možná tvořena i z daní pozůstalých právě po obětech vražd Mašínů a jejich kolegů ve zbrani. Toto si naši občané, nebo alespoň ta jejich výrazně početnější slušnější a přemýšlející část, skutečně nezalouží!

Jiří Valenta