Komentáře

Jan Campbell

analytik, publicista

Nejen chlebem budeš živ

Název příspěvku jsem vytvořil z výroku (ve dvou verších), který pochází z Nového zákona, evangelia Matouše, epizody ve 4. kapitole, kdy je Ježíš pokoušen na poušti.

Celý výrok zní: On však odpověděl: Je psáno: Nejen chlebem živ jest člověk, nýbrž i každým slovem, jež vychází z Božích úst. Zjednodušeně formulovaný význam znamená, že člověk kromě jídla, tedy potravy, potřebuje i potravu duchovní. Takovou potravu nabídne připravovaná výstava v Karlíně, ve výstavní síni moderní budovy Rustonka, budova R3 na téma Hedvábí a Hedvábná stezka.

Legenda o hedvábí

Existuje několik legend o hedvábí. Jedna z nich vypráví o císařovně Leizu, manželce slavného Žlutého císaře, která se jednoho dne rozhodla pít čaj v zahradě. Stalo se tak před cca 3 tisíce lety. Když zvedla šálek, aby se napila ve stínu moruše, spadl jí do něho malý předmět. Z pohybujících se větví moruše jí spadl do čaje tvrdý, podlouhlý a pastelově bílý motýlí kokon. Když s klidem vytahovala kousky z čaje, všimla si, že jsou zvláštně měkké. Kokon byl zamotaný v jakémsi vláknu, které do sebe rychle vsakovalo její čaj, a byl čím dál více měkčí a měkčí. Leizu rozvinula vlákno v přibližné délce 600 m po celé zahradě. To ji tak zaujalo, že se rozhodla sebrat ze stromu další kokony, rozmotat je a utkat z nich látku. Tak (prý) vznikla na dotek chladivá, měkká a lesklá tkanina, dnes známá pod názvem hedvábí.

Druhá legenda se podobá té první. Jistý Chuang-Ti požádal svou ženu, aby zjistila, kdo škodí jeho morušovníkům. Manželka objevila bílé housenky, které vytvářely lesklé zámotky. Jeden zámotek manželka náhodou upustila do horké vody a zjistila, že z něj může vytáhnout jemné vlákno a navinout ho na cívku. Podle legendy tak objevila technologii výroby hedvábí, která zůstala po více než 2000 následujících let čínským tajemstvím. Hedvábí bylo velmi cenným obchodním artiklem. Bylo z Číny dováženo až do Persie či Říma, kde bylo s oblibou používáno. Výrobní monopol na hedvábí si Čína udržela až do 6. století (n. l.). Pokus o vývoz technologie se trestal smrtí. Technologie se podle pověsti rozšířila díky dvěma mnichům, kterým se podařilo dopravit pár bource morušového do Evropy. Od 7. století se hedvábnictví rozvíjelo hlavně v Byzanci. Díky obchodu s Araby se hedvábí rozšířilo i na jih. Definitivně se rozvinula jeho výroba během křížových výprav, kdy křižáci (za pomoci Benátčanů) po vyplenění Konstantinopole přivezli s sebou i chov bource. Díky Benátčanům se hedvábí rozšířilo po celé jižní Evropě. Na severu (např. Polsko) se potýkalo s problémy kvůli nedostatku přirozené potravy motýla – moruše bílé (Morus alba).

Během prvního tisíciletí po objevu bylo hedvábí vyráběno pro císaře a jeho blízké příbuzné nebo jako dar hodnostářům. Jak výroba hedvábí vzkvétala, mohly hedvábí vlastnit i ostatní společenské třídy. Přitom specifické barvy, doplňky a motivy byly výhradně pro určitou společenskou vrstvu nebo pozici a vojenské hodnosti. Žlutá barva byl určena pouze pro císaře.

Hedvábí dnes

Pro milovníky dat uvádím, že v roce 2014 se celosvětově sklidilo 589.162 tun kokonů, ze kterých bylo odmotáno 168.333 tun surového hedvábí (82% Čína, 16% Indie) a v roce 2015 byla zaznamenána celková výroba 202.000 tun surového hedvábí. České tkalcovny vyrobily v roce 1989 cca 130.000 m2 hedvábných tkanin a spotřebovaly cca 0,002% světové produkce přírodního hedvábí. Novější údaje bohužel nejsou zveřejňovány. Proč? Nevím.

Za to vím, že v Praze, hlavním kulturním městě České republiky se nehledě na velmi horké počasí realizuje a současně připravuje celá řada kulturně-vzdělávacích a zábavných akci pod širým nebem, v parcích, historických zahradách a v uměleckých síních a na divadelních scénách. Tímto způsobem se i hlavní město stává příjemným místem pro strávení části léta. Za necelé dva týdny zcela jistě obohatí a zpříjemní Prahu východní vánek, který má všechny atributy hedvábí: chladivá, měkká a lesklá tkanina.

To není ale všechno. Hedvábí se nepoužívá jen na oděvy, ale má i mnohé další využití. Například v písmu, prvním luxusním papíru na světě, písmomalířství, výrobě speciální šicí nitě a skané příze na ruční pletení. Využívá se při výrobě kravat, dámských šatovek, halenek, košilí a deštníků, ale i technických textilií, které se používají při výrobě izolace, padáků, dříve i pásek do psacích strojů. V neposlední řadě i pro výrobu tětiv do luků a rybářských vlasců. V době dynastie Han (206 před n.l. až 220 n.l.) se hedvábí dokonce používalo jako jedno z platidel. V tomto kontextu doporučuji seznámit se alespoň s jedním představením Rukávy dynastie Han.

Čínský vynález, široké využití a výroba ve velkém spolu s obchodní schopnosti Číňanů otevřelo první rozsáhlou obchodní výměnu mezi Východem a Západem v dějinách světa, známou jako Hedvábná stezka. Pokud se nemýlím, obchodní cestu známou jako hedvábná stezka tak pojmenovali Evropané.

Výstavu Hedvábí a hedvábná stezka společně pořádají Velvyslanectví Čínské lidové republiky v ČR a Čínské národní museum hedvábí.

Čínské národní muzeum hedvábí se na tuto výstavu pečlivě připravilo. Kromě jiného nabídne doprovod ve formě odborného, přesto ale srozumitelného výkladu a rozdělilo výstavu na tři tematické jednotky:

Hedvábná technologie,
Hedvábné umění a
Hedvábná stezka. Jinými slovy: výstava, která bude volně (bezplatně) přístupná veřejnosti od 20. do 26. srpna 2022 je obsahově bohatá, představí různorodé a nevšední exponáty a zcela určitě zaujme a uspokojí různé zájmy široké veřejnosti a návštěvníků hlavního města Prahy.

Aby tomu tak bylo, stačí navštívit mezi 10 a 17 hodinou výstavní síň Pás a stezka v moderní budově Rustonka v Karlíně, Sokolovská 695/115b, budova R3, Karlín, 186 00 Praha 8, stanice metra B Invalidovna, blízko hotelu Olympic a uvědomit si, že hedvábí je dnes mezinárodní komoditou a symbolem staré čínské tradice, jejíž kořeny jsou spojeny s šálkem odpoledního čaje a nejen chlebem živ je člověk.

Jan Campbell