Komentáře

Zdeněk Ertl

předseda Sdružení sportovních svazů České republiky

Sportovní specializace – ano, nebo ne, dříve nebo později?

Důvodů, proč mají rodiče zájem, aby jejich děti sportovaly je jistě celá řada,...

... ale vždy je důležité, aby věděli, zda hlavně touží jednou vidět stát své potomky za ovací diváků na olympijských stupních vítězů, nebo spíše chtějí, aby sportování přispělo k harmonickému rozvoji, k nenásilné socializaci, ke zlepšení pohybové gramotnosti, fyzické kondice i psychické odolnosti jejich dětí. Jinak řečeno, na jedné straně vítězství, sláva a bohatství, na druhé pak kladný vztah k pohybu a zdravý životní styl.

Teď se určitě ptáte, proč tady uvedené hodnoty stavím do protikladu. Nestavím. Samozřejmě je mezi nimi výrazný průnik a za příznivých okolností mohou jít i ruku v ruce. Ale zároveň je třeba si uvědomit, že pouze výrazně méně, než jedno procento sportujících dětí dosáhne ve svém sportovním odvětví vrcholové výkonnosti a elitního postavení, což ovšem neznamená, že by se děti neměly nebo nemohly snažit se těmi nejlepšími sportovci stát. Připomíná to ale také fakt, že by kromě snahy o úspěch na hřišti měli rodiče vnímat i schopnosti sportu budovat charakter a inspirovat zdravý životní styl.

S těmito dvěma naznačenými principy zdánlivě nepřímo, ale většinou zásadně souvisí i otázka, zda by se mladí, začínající sportovci měli brzy specializovat na jedno sportovní odvětví, nebo ne. Dnes už většina vědeckých výzkumů potvrzuje, že úzká sportovní specializace a intenzivní trénink v jednom sportovním odvětví nejsou pro děti vhodné a neposkytují jim žádné podstatné výhody. Dokonce se ukazuje, že dlouhodobě úspěšní světoví sportovci se většinou začali na jedno sportovní odvětví specializovat až v pozdějším věku, když předtím vyzkoušeli více sportovních disciplín, které je nenásilně, ale pozitivně sportovně ovlivnily.

Ano, „výhodou“ rané specializace bývá to, že děti mohou dosáhnout větších úspěchů už v mladém věku, ale zároveň se ukazuje, že mladí sportovci, kteří odmala intenzivně a jednostranně trénují, mají výrazně větší pravděpodobnost zranění, také že častěji vyhoří a přestanou sportovat úplně.

Některá sportovní odvětví samozřejmě přímo vyžadují ranou specializaci, protože nejlepších výkonů v nich lze dosáhnout jen do určitého věku. Reprezentantem ve sportovní i moderní gymnastice, krasobruslení, skocích na trampolíně apod se těžko může stát člověk, který se těmto disciplínám nezačne věnovat už v útlém věku, kdy je tělo pružnější a tvárnější než v dospělosti. V těchto případech je ale nutné, aby jednostranná zátěž na organizmus dítěte byla plnohodnotně kompenzována řízeným provozováním vhodných doplňkových sportů a kvalitní regenerací. Přiznejme si ale, že ne ve všech sportovních klubech je toto samozřejmostí.

Pro rodiče by mělo být hlavním cílem, aby jejich děti získaly vztah ke sportování a aby se pohyb stal pevnou součástí jejich života. Pokud má ale dítě potenciál stát se vrcholovým sportovcem, nestane se tak většinou na přání rodičů, ale díky jeho vlastní motivaci a skutečnému vnitřnímu nadšení pro danou sportovní disciplínu. A má-li dítě najít sport, který ho nejvíce nadchne, musí jich vyzkoušet více.

S tím je ale v rozporu současná „politika“ vlády v oblasti sportu, která prostřednictvím Národní sportovní agentury (NSA) jednoznačně zvýhodňuje malé sportovce, kteří se již od útlého věku věnují jednomu sportovnímu odvětví. Např. v letošní Výzvě „Můj klub“, určené k přímé podpoře sportovních klubů, ve kterých sportují dětí a mladiství ve věku od 4 do 19 let, změnila NSA loňská pravidla a stanovila kritéria, podle kterých má nárok na finanční podporu pouze sportovec, který trénuje minimálně dvakrát týdně a zároveň se účastní oficiálních soutěží. Děti, které trénují jedenkrát týdně a nesoutěží, nárok na finanční podporu neměly. Prakticky to znamenalo, že dítě, které si chce vyzkoušet třeba dva nebo tři sporty a každému věnuje jeden trénink týdně, nemělo paradoxně nárok na žádnou podporu, i když trénovalo stejně nebo i vícekrát než jeho vrstevníci v rámci jedné sportovní disciplíny. Zcela nesmyslný požadavek NSA, aby se i předškolní děti musely účastnit oficiálních soutěží, snad nemá smysl ani komentovat.

Až po obrovské vlně nespokojenosti a protestů ze sportovního prostředí vyhlásila NSA pro sportující ve věku od 3 do 14 let novou výzvu „Pohyb a zdraví“, která sice poskytuje finanční dotace i nesoutěžícím a pouze jednou týdně trénujícím dětem, avšak v nepoměrně nižší výši. Zatímco ve výzvě „Můj klub“ je celkem alokována částka 1,5 mld. Kč a sportovním klubům jsou diferencovaně, podle množství tréninků, soutěží a věku, přidělovány částky od 1100 Kč až po 3800 Kč na registrovaného sportovce za rok, v dodatečně vyhlášené výzvě „Pohyb a zdraví“ je alokováno 200 mil. Kč a na jedno dítě náleží klubům ročně 900 Kč.

Je skutečně záměrem státu takto preferovat ranou specializaci, nebo jde jen o amatérské nedomyšlenosti? Nevím, ale tak či onak to není dobře.

Zdeněk Ertl