Svátek má: Miluše

Politika

Velikost textu:

Jiří Baťa: Bratři v triku (ODS)

Jiří Baťa:  Bratři v triku (ODS)

Proti pietním vzpomínkám nelze nic namítat zvláště, jedná-li se o tak významnou osobnost, jakou byla Milada Horáková, píše v komentáři blogger Jiří Baťa.

Jiří Baťa, blogger
1. července 2020 - 06:20

Nabízí se řada možností, jak vzpomenout člověka, který si svým způsobem zaslouží obdiv a uznání. Jednu z nich využili pánové Fiala a Vystrčil, jinak přední představitelé „průbojné“ ODS, když se zúčastnil pioetního aktu na Újezdě. V této souvislosti pan Vystrčil řekl, že „ My si připomínáme zrůdnost komunistického režimu jako celku, a těch popravených bylo téměř 250.“ Pozadu nezůstal ani pan předseda ODS Filala, který zase řekl, že zločiny komunistů je třeba připomínat, aby se zabránilo  jejich případnému opakování. „Komunistický režim je zločinný režim všude na světě a je potřeba si to připomínat,“ prohlásil bez obalu. S jejich názory není nutné polemizovat, protože mají své opodstatnění, nicméně zvláštností u jejich slov je, že zmínili režim komunistický a ne komunismus, což jinak velmi často a rádi provokačně používají.
    
Vezmeme-li v potaz obsah jejich slov ve smyslu odsouzení zločinů té doby, je také třeba poukázat na skutečnost, že ne celou éru komunistického režimu lze považovat  za zločinnou, což ovšem z jejich slov nezaznělo a dělá to dojem, že celé období vlády komunistů bylo jen zločinné. To ovšem není pravda, protože ten „nezločinný“ komunistický režim nám  umožnil vybudovat všestranně vyspělý stát a co horší, po roce 1989 možnost předákům, tvůrcům demokratického režimu, tyto hodnoty za velmi krátkou dobu systém „zhasnutí“ zprivatizovat, rozkrást, vytunelovat nebo jinak zdevastovat. Z dnešního pohledu se však pieta vztahuje na událost, resp. „zločinnost“ starou 70 let.
    


této souvislosti, kdy je tak významně jmenovanými pány poukazováno na „zločinnost komunistického režimu“ není od věci zmínit i jiné „zločiny“, tentokrát ve jménu demokracie. Tím je např. hrdelní trest pro Ethel Rosenbergovou, americkou občanku, která byla odsouzena k tresti smrti i přes nedostatek důkazů (na rozdíl od jejího manžela) za špionáži proti USA. Jakkoliv se to jeví jeko nesouměřitelné, tak zatímco poprava M. Horákové, z hlediska lidsko právního, vyvolává v řadách pravicové opozice až dojemné scény, zločin americké justice z r. 1953 zůstává nepovšimnut, ačkoliv jde stejný justiční omyl, jako v případě Milady Horákové. Jenže se to událo ve státě, který je nám vzorem demokracie a taková poprava, jakkoliv nebyla vina popravené E. Rosenbergové prokázána, musela být nějak potrestána, protože šlo (viz případ jejího manžela) o špionáž ve prospěch SSSR.
     
Nemálo tomu existuje dlouhá řada zločinů pod záštitou ochrany či instalace demokracie, kterými se vlády Spojených států snažili (a snaží) prosazovat „demokratickým“ způsobem přesvědčovat rozvojové země o potřebě změny jejich režimu. Stačí jen připomenout Koreu, Vietnam,  státy středního východu, v nedávné době Kosovo a nakonec Ukrajinu. Je to snad málo „zločinů demokratického režimu“ který má být vzorem pro celý svět? A co demokratická justice v USA, která odsoudila desítky nevinných lidí na desítky let do vězení, jako se stalo „černým“, resp.  Afroameričanům bratrům McPhersonovým, kteří strávili ve vězení celých 24 let, než justice dospěla k závěru, že za údajnou vraždu byli odsouzeni neprávem. Jen ve státě Meryland jsou dnes tři desítky lidí, kteří byli uvězněni neprávem.

     
Na světě je spousta nespravedlnosti, včetně neoprávněného odsouzení a uvěznění. Kromě toho se páchají zločiny jako oficiální součást politiky, především nebo hlavně americké. Nezdá se však, že by to nějak našim pravicově orientovaným politikům a jejich přívržencům vadilo, zato so dovedou posvítit a doslova vyšlápnout  na tzv. „nezákonnosti“ v Rusku, kde cokoliv,  co se projeví jako nesouhlas nebo odpor k politice vlády je „nedemokraticky“ potlačeno jako nezákonné a zločinné (viz Němcov, Pussy Riot apod.) Nepochybně je  správné těmto věcem se stavět se na odpor, protože, jak s oblibou tvrdí naši pravicoví politici, jsou svoboda a lidská práva tím nejcenějším, co člověk může mít.  Souhlas. Jen občas, resp. často zapomínají na to, že tyto vlastnosti musí být vytvářeny v podmínkách rovnoprávností, pravdivostí, oproštěny od všech podrazů, leváren, od korupcí a podvodů, jako se to děje naší justici v případech kauzy Nagyová-Nečasová, Janoušek apod.  
    
Pánové Vystrčil a Fiala si k pietní vzpomínce na popravu Milady Horákové řekli své. Kdyby řekli něco jiného, nikdo by jim nevěřil. Smutné je, že předchozí léta se s takovou účastí na připomínkách „nekulatého“ výročí popravy M. Horákové nikdy neangažovali. Měli k tomu své důvody, vždyť na podpoře odsouzení M. Horákové k trestu smrti se v rámci Národní fronty podíleli i představitelé těch stran, jejichž dnešní následovníci, resp. pohrobci už jako členové pravicových demokratických politických stran s hranou vážností akcentují pietní vzpomínky na 70 výročí její popravy. Není se čemu divit, faleš a přetvářka patří mezi základní pilíře pravicové politiky, té ODS nevyjímaje.

(rp,prvnizpravy.cz,foto:arch.)