Svátek má: Havel

Politika

Velikost textu:

Kým je Drahoš, ctihodný kandidát na prezidenta, ukázal již 27.1.2013

Kým je Drahoš, ctihodný kandidát na prezidenta, ukázal již 27.1.2013

Exprezidentský kandidát Jiří Drahoš bude v historii střední Evropy dozajista oceněn za zjeva mimořádného, ba co více, až mimozemského. Píše v komentáři pro Prvnizpravy.cz František Roček.

Jiří Drahoš
29. ledna 2018 - 07:20

Intuitivně se o to otřel v posledních dnech exprezident Václav Klaus, když  hovořil o Nemarťanovi a Marťanovi, podle toho jakou zkušenost měl Drahoš a Zeman v politice.

Nečekaný svatý
Hovořit o Drahošovi jako o Marťanovi mělo opodstatnění. Objevil se v záři reflektorů jako prezidiální kandidát stejně nečekaně jako pohádkový Mauglí z Knihy džunglí, když vyšel ze stínu pralesa. Nebo jako Marťan, když blbě vybral galaktickou zatáčku a zapíchnul létající talíř do lesa Řáholce a vyšel na okresní asfaltku, aby si stopnul první kamion cestou na Pražský hrad.

Jsou to neuctivé asociace, ale odpovídající náhlé svatozáři vzešlé z ničeho.

Mlčící Drahoš
Prezidentský kandidát Drahoš se vyloupnul z politické nicoty. Jako šéfa Akademie věd, tedy úředníka, ho znala jen omezená profesní skupina. Např. před 6 lety, v lednu 2013, se v médiích objevil Drahoš proto, že předával medaili zasloužilé vědkyni. A také si zaskočil na zdvořilostní kus řeči za prezidentem Klausem.

V roce 2918 se v lednu stal ideálním kandidátem na prezidenta, protože byl mužem bez vlastností. (Napadá mě asociace s hrdinou románu Muž bez vlastností rakouského spisovatele Roberta Musila z třicátých letech 20. století). Že byl Drahoš skutečně bez vlastností dokládá zajímavá maličkost: Před lety (27.1.2013) přesně v den, kdy v roce 2018 Drahoš prohrál prezidiální volby, tehdy v iDNES.cz se v anketě 15 lidí vyjádřil i Drahoš.

Otázka: Jaký má názor na výsledek první přímé volby prezidenta, tedy na zvolení Miloše Zemana prezidentem.

Tehdy občan akademik Drahoš v anketě uvedl: „Jsem rád, že jsme tu první přímou volbu přežili ve zdraví, protože kampaň už byla velmi vyhrocená. Myslím, že historická možnost první přímé volby prezidenta tak trochu zastínila skutečnost, že v našem parlamentním systému má prezident poměrně omezené pravomoci. Pro českou vědu jsou důležitější parlamentní volby, ale k celkovému společenskému klimatu určitě přispívá také pan prezident. Doufám, že se také k oblasti podpory vědy vysloví.“


O den později (28.1.2013) od Drahoše vyšlo alespoň něco konkrétního v Hospodářských novinách, když uvedl, že „nejvíc mě zasáhl závěr kampaně Karla Schwarzenberga před prvním kolem a jeho postup.“

Již tehdy muž bez vlastností Drahoš neřekl více méně nic. Drahošovo mlčení bylo ideální pro budoucí kandidaturu pro volbu prezidenta. Mohl letos prohlašovat cokoliv, co si budou přát jeho sponzoři.

Muž bez vlastností v akci
Advokátka Klára Samková zhodnotila před volbami cenu prezidentského kandidáta takto: „…pan Drahoš je „za slušňáka“ s tím, že se předpokládá, že když je někdo dobrý vědec, tak je to čestný člověk „a tak vůbec“. Zde si ovšem dovoluji připomenout kauzu prof. Sykové, která byla též „vynikající vědec, čestný člověk, a tak vůbec“ – a všechno je nějak jinak, že?“

Samková tím reagovala na to, že  31.5.2016 předseda Akademie věd ČR Jiří Drahoš odvolal vědkyni a senátorku Evu Sykovou z funkce ředitelky Ústavu experimentální medicíny Akademie věd, protože kauzou léčby kmenovými buňkami podle něho údajně poškodila dobré jméno celé akademie i samotného ústavu. Jenže, byl to sprostý komplot. K ničemu nedošlo, ani policie nic nevyšetřovala.

Když jsem loni s paní profesorkou Sykovou hovořil o tom, jak to byla zcela vykonstruovaná kauza, připomněli jsme si, že v roce 2015 v mediálním očerňování paní profesorky měla hlavní slovo televize  ČT 1.

Ale vraťme se k Drahošovi: Má ctihodný pás cudnosti z titulů: prof. ing., také DrSc a dr.h.c. Patří ke kastě lidí, kteří si myslí, že jsou předvojem lásky a zářné budoucnosti. To je příjemná herecká role.


Drahoš globalista
Sekta, ke které patří i Drahoš, jsou tzv. globalisté. V knize „Bombardovat nemocnice je normální“ (kapitola 7., Ústí n. L., 2017) jsem k tomuto tématu napsal:
„…Jonathan David Haidt je psycholog a profesor etického řízení na newyorské Sternově škole obchodu. Upozornil, že přívrženci globalizace jsou ti, kteří žijí většinou v tzv. demokratickém kapitalismu – ve společnostech s pevným právním řádem a funkčními institucemi. Tyto společnosti v posledních desetiletích výrazně navýšily životní úroveň a existenční jistotu. S tím, jak společnosti bohatnou a stávají se bezpečnějšími, roste i míra tolerance a otevřenosti vůči podnětům z vnějšku. Pohodlný přístup k potravě, dopravě a spotřebnímu zboží dováženému z různých kultur po celém světě, vedl v západních společnostech k nárůstu kosmopolitních vzorců chování, možná až k naivní bezstarostnosti...“

Proto v době, kdy EU byla napadena migrační invazí převážně nelegálních muslimských migrantů, byla zveřejněna 17. srpna 2015 výzva „Vědci proti strachu a lhostejnosti“.

Mj. se v tomto textu praví: „…žádáme politiky… aby nezneužívali cizí neštěstí k hromadění levných politických bodů. Jednejte jako odvážní státníci, nikoli jako malicherní obchodníci s mocí! Vyzýváme vás, abyste ve věci přijímání uprchlíků zohledňovali skutečné potřeby a možnosti, ne vrtkavé nálady veřejného mínění. Všem, kdo v Evropě hledají útočiště, by mělo být zajištěno bezpečí a důstojné zacházení.“ Jedním ze signatářů byl také Drahoš.

V prezidiálních volbách to byla migrační nášlapná mina.

Veledůstojný elitář

Drahoš je časovanou elitářskou bombou. Přiznává: „…opravdu považuji naše vědce za elitu tohoto národa. Kdo jiný. Oni přemýšlejí, analyzují, kritizují a jsou od počátku vedeni k tomu, aby pochybovali. Nevím, kdo víc by měl být elitou….“ (viz )

Drahoš nepochopil, že přemýšlet a analyzovat musí i řidič trolejbusu, učitel i řezník. Speciální znalosti ještě neznamenají v komunální rovině větší míru obecné sociálně politické „rozumnosti“ čili průběžného kompromisu mezi chtěným a možným.

Proto podezření, že elitář Drahoš patří mezi (snad jenom) tiché naivní příznivce divoké migrace, je na místě. Samozřejmě, že jako prezidentský kandidát tuto orientaci musel popírat.

TV diváky elitář Drahoš urazil tím, že odmítá, aby se voliči  směli k tak závažné věci jako vystoupení z EU vyjádřit v referendu. Zajímavé je, že nevadilo referendum, když se hlasovalo o vstupu do EU. V ČR proběhlo referendum o vstupu do EU v červnu 2003. Volební účast byla 55,2 %.  Drahoš přitom považuje voliče za nekompetentní pro nové referendum, což je urážka občanů. Naproti tomu Zeman (volili ho spíše odpůrci EU) prohlásil, že by byl pro vypsání referenda o našem dalším setrvávání v EU. Čili respektuje voliče. Ale dodal, že osobně by hlasoval proti vystoupení z EU.


Náhlé prozření smutného muže

Michal Horáček (v 1. kole voleb dostal závratných 9,18 % hlasů) po Zemanově vítězství zaplakal: „…zřejmě nebyla moudrá sázka na člověka, jehož programem byl jen klid, smíření a sjednocení… Tady je objednávka na silného lídra.“

Správně měl říci: Ti, kdo si objednali a zaplatili Drahoše jako prezidiálního kandidáta, si neuvědomili, že na světě již tisíce let, pokud má někdo lidi vést, musí na to mít také koule, aby to fungovalo.

Horáček alibisticky dodává: „Všichni prezidenti čeští byli velmi silné osobnosti – pan Havel, pan Klaus i pan Zeman. Stálo to asi za pokus, ale zřejmě si to čeští voliči nepřejí. Přejí si osobnosti, které za něčím stojí a proti něčemu vystupují, jsou razantní a umějí mluvit přesně, odvážně k věci.“

Fiala: Opakování situace z první debaty, Drahoš na to prostě nemá


Zemanův tah na branku
Prezident Zeman jedná cílevědomě. Jeho bonmoty někdy působí jako zubařská vrtačka, jindy jako festovní říhnutí. Jeho mluva je občas jadrnější a dělá si psinu tam, kde se jiní snaží předstírat vážnost, aby si lidé mysleli, jak jsou geniální.

Je to cílená strategie. Tím se poměrně lehce odfiltruje od rádoby demokratů do osobité nezávislé pozice. Velmi jednoduše se odděluje od klientelistické vrstvy hlavního proudu vzývající vždy nějakého centrálního boha – v našich geografických podmínkách jde o zbožnost vůči úřednictvu EU v Bruselu. Kromě toho tím směřuje k lidovosti projevu.

Z téhož důvodu byl úspěšný i Donald Trump v USA: Nevybíravě útočil, vysmíval se, vytahoval neřešené problémy na světlo, a vina tím padala na dosavadní dlouhé prezidentování demokratického Obamy.


Krátce po volbách v polovině listopadu 2016 jsem pro severočeské vydání Deníku napsal článek „Nebýt Trumpa, museli by si Američané Trumpa vymyslet“. V něm jsem uvedl:

„V amerických prezidentských volbách se na první pohled střetl v západní civilizaci rozšířený koncept liberalismu s konzervatismem…

…Proliberální média Trumpa ignorovala. Proto Trump zvolil to, čemu nemohou média odolat. Vše, co říkal, bylo provokativní, i jmenovitě urážel jednotlivá média a osoby. Vyhrožoval tím co by mohl, až tam bude. Ač ho média nesnášela, musela ho poslušně denně pouštět do mediální arény. Čtenáři a diváci chtěli denně nové zážitky z pokračování Trumpova show.

Kdyby se snažil Trump vystupovat jedovatě ale uměřeně á la Clintonová, mediální říše by o něho ani nezavadila. Čtenáře a diváky by seriózností nezaujal…“Končí komentář František Roček.

(rp,prvnizpravy.cz,foto:arch.)