Politika

Velikost textu:

Zdeněk Zbořil: O „Bílé nemoci“

<< NĚCO Z HISTORIE >> V našem historickém okénku bychom si mohli připomenout v těchto dnech výročí našeho známého spisovatele Karla Čapka.

Zdeněk Zbořil v rozhovoru pro Prvnizpravy.cz

12. ledna 2022 - 03:20

Co nám k jeho osobě můžete říct pane Zbořile?

„O Karlu Čapkovi se nedá říct, že by stál za všech možných režimů mimo centrum pozornosti obyvatel Československa a České republiky. Jen krátkou dobu ho komunisté považovali za buržoazního spisovatele. Bylo to jenom několik let, ale dlouhá léta podporovali Čapkou společnost, jejímž dlouholetým předsedou byl otec Tomáše Halíka. Byla silně orientovaná na jakýsi český nacionalismus, ale chápaný vždycky v kontextu mezinárodním. Snad to bylo dáno místem narození obou bratří, tou blízkostí setkávání se česky mluvícího obyvatelstva s německy mluvícím obyvatelstvem Československé republiky, v těch oblastech, které byly po staletí součástí Českého království, ale které poztrácela, dneska uctívaná, Marie Terezie v prusko-rakouských válkách,“ říká Zdeněk Zbořil v úvodu rozhovoru pro Prvnizpravy.cz.

Tvorba Karla Čapka…

„Samozřejmě, že se dá říct, že málokdo nezná tvorbu Karla Čapka a i když ten rozsah a tu píli kterou věnoval své novinářské činnosti a prozaické činnosti neumíme a nebo si už málo pamatujeme, tak přeci jenom přežívají určité vzpomínky na divadelní hry, které bývají znovu a znovu aktuální.

Kdysi se vzpomínalo na „Válku s mloky“, později Pavlem Kohoutem upravenou prózu Kohoutem do divadelního představení, které se považovalo za jakousi symboliku nástupu německého nacionalismu. Dnes se ale najednou ukazuje, že mloci nebyli jenom ideologicky nebo „rasově“ podobní nějaké etnické skupině ale že šlo o vítězství, nebo že se jedná o válku mloků, kteří jsou vypěstování člověkem a vzbouří se proti němu. Od lidských bytostí se naučí všem špatnostem a nakonec se rozhodnou se, že lidské dílo zničí. V Kohoutově interpretaci, že lidé mohou zničit sami sebe.

V dnešních zlostných dnech je ale mnohem zajímavější pověstná antivojenská, antidiktátorská a antiválečnická „Bílá nemoc“, která více než „Matka“ by mohla přitahovat větší pozornost. Více než ostatní sociálně kritické divadelní hry. Nemluvím ani o „R.U.R.“ , ale zejména o „Bílé nemoci“, protože ta se týká společnosti podobně jako dnes rozdělené. Jako bychom i dnes byli válečníky a lidmi mírumilovným, které bílá nemoc dokázala nejen spojit, ale i rozdělit. A snad by stálo za to zamyslet se nad posláním „Bílé nemoci“ v dnešním nepřátelsky rozděleném světě, rozděleném nenávisti, kde dobro a zlo někdy dokonce téměř splývají,“ jak o tom psal a mluvil Karel Čapek.

Podrobnější analýzu si můžete poslechnout v následujícím rozhovoru Zdeňka Zbořila pro Prvnizpravy.cz.