Svátek má: Valdemar

Komentáře

Exministr Kalousek a (jeho) právo na ozbrojený odpor.

Ministerstvo obrany v minulých dnech předložilo vládě materiál určený údajně k další debatě, který by upravil postavení vládního kabinetu a premiéra v případě budoucích krizí.

Podle médií dokument obsahoval návrhy typu, že by stát mohla dočasně řídit vláda nebo i samotný premiér zcela bez parlamentu. Téma vyvolalo silnou bouři na politické scéně. Na celou věc reagoval bývalý ministr financí a šéf poslanců TOP 09 Miroslav Kalousek, který v této souvislosti začal mluvit o legitimitě ozbrojeného odporu vůči Babišově vládě. Zkusme se nad Kalouskovým „legitimním ozbrojeném odporu“ vůči vládě zamyslet.
     
Pan Kalousek má, jak je všeobecně známo, silnou averzi vůči Babišově vládě, k osobě pana Kalouska už ani nemluvě. V daném případě, kdy pan Kalousek uvažuje, resp. svým způsobem vyhrožuje možností použití ozbrojeného odporu vůči vládě, je dobré se pozastavit nad relevantností důvodů, které pana Kalouska k ozbrojenému odporu vedou. Jak výše zmíněno, šlo víceméně o záležitost, která měla jepičí trvání, ministerský návrh jen byl vyřčen, prakticky okamžitě jako v dané situaci nepatřičný. byl stornován. Jenže. to neznáte chce se říct Hadimršku, ale v tomto případě pana Kalouska, aby se toho nechytil jako „cosi“ košile a aby okamžitě nevyvolal, naprosto bezdůvodně  atmosféru, jako by šlo o faktický pokus o státní převrat. Z jeho reakce, cituji: “Kdyby tohle chtěla vážně vláda prosadit, tak to je přesně ten okamžik, kdy v souladu s Ústavou mají občané právo postavit se na ozbrojený odpor!“ jasně vyplývá, že k ničemu podobnému nedošlo, jenže měl-li pan Kalousek více či méně upito, vše pojal jako reálné ohrožení demokracie a právního státu.
     
Právo na odpor garantuje občanům legální možnost se postavit na odpor vůči každému, kdo by odstraňoval dané společenské a státní zřízení, jestliže činnost ústavních orgánů a účinné použití zákonných prostředků jsou znemožněny. K tomu, aby pro odvrácení či zamezení jím mylně předpokládaného nebezpečí  mohl pan Kalousek vyvolat a  realizovat „ozbrojený odpor“, musel by být naplněn předpoklad, jak stanovuje Ústava ČR. V České republice je právo na odpor výslovně zakotveno v článku 23 Listiny základních práv a svobod, ale je podmíněno dvěma skutečnostmi, které musí být splněny současně a to, že musí dojít k pokusu •odstraňování demokratického řádu lidských práv a základních svobod založeného Listinou základních práv a svobod, byla-li •znemožněna činnost ústavních orgánů za účinného použití zákonných prostředků.
    


Připomeňme, že pan Kalousek se vyjádřil v čase budoucím když řekl, že „kdyby tohle chtěla vážně vláda prosadit….“ čímž de facto potvrdil, že se nic nestalo, žádná vážná situace nenastala,  jen bylo naznačeno něco, s čím by se naše politická scéna zřejmě nesmířila. Nabízí se však otázka, zda by v takovém případě byly splněny podmínky, jak je stanoveno v článku 23  LZPS. V  daném případě není pochyb o tom,  že podmínky splněny nebyly. Kromě jiného v citovaném čl. 23 není uvedeno, že by v případě práva na odpor bylo možné použít ozbrojený odpor, kterým se pan Kalousek s odvoláním na ústavu ohání.
   
Podle Ústavy ČR v případě, kdy jde o nezpochybnitelný převrat s jednoznačným cílem  odstranit dané společenské a státní zřízení, nabízí se několik možností, kdy odpor může být násilný resp. nenásilný, pasivní, nebo aktivní, ale o ozbrojeném odporu není ani slovem zmínka. Formy odporu pak mohou být  různé, od atentátu po sabotáž, od občanské neposlušnosti až po abdikaci ministrů nebo úředníků. Z toho vyplývá, že kromě možnosti atentátu však v čl. 23 není žádná zmínka o tom, že by v případě, který evidentně nenastal, ale který horkokrevný pan Kalousek považoval za natolik signifikantní, by údajně v souladu s ústavou použil ozbrojeného odporu vůči vládě premiéra Babiše!
     
Myšlení, jednání a některá rozhodnutí pana Miroslava Kalouska často bývá velmi zkratkovité a neočekávané, např. zdvižený prostředníček při jednání pléna Sněmovny, napadení a vyfackování mladíka na ulici, nebo  incident, kdy neoprávněně nezákonně vydal příkaz  k zastavení startujícího letadla za použití nepřiměřených, nebezpečných prostředků atd., za které jako politik, požívající poslaneckou imunitu, nebyl  bohužel, nikdy potrestán.
   
Vzhledem ke značně nestandardnímu verbálního výbuchu pana Kalouska se také nabízí  otázka, zda výše uvedeným jednáním se nedopustil trestněprávního jednání, když bez relevantních důvodů, notabene s odvoláním se na Ústavu ČR zmínil použití ozbrojeného odporu proti vládě premiéra Babiše. Samozřejmě, že jako nedošlo k  žádnému  pokusu o odstranění daného společenského a státního zřízení, tak také  nedošlo k naplnění skutkové podstaty trestného činu pana Kalouska. To neznamená,  že by v takovém případě nemohlo jít o výhrůžku pro zinscenování jednání lidí, které  by bylo v rozporu s čl. 23 Listiny základ práv a svobod, resp. ke spáchání trestného  činu. I když jde pouze o úvahu, kterou by měli  posoudit právníci je předem jasné, že  „Míra“ Kalousek se ničeho protiprávního nedopustil. Vliv a moc = mocné čarodějky!

Jiří  Baťa