Svátek má: Michal

Komentáře

Zbyněk Fiala

žurnalista

Kolik dáme za jádro?

Otázka je jasná, odpověď nikoliv. Ledaže by zněla: Stavět budeme za každou cenu, ať to stojí cokoliv. Tenhle přístup by nám však mohl být lhostejný jen v případě, kdyby si to ministři vystavěli ze svého.


Lidé na stavbě dalšího jaderného bloku v Dukovanech vydělají, tvrdí ministr průmyslu a dopravy a místopředseda vlády Karel Havlíček. To je pozoruhodné tvrzení vzhledem k tomu, že nejde o nezávazný výkřik v hospodě, ale o prvek vládní energetické strategie. Pamatuji na časy, kdy významný pohled z budovy Úřadu vlády přes Vltavu znamenal, že « to po nás chtějí támhleti pohádkáři ». Pohled mířil na budovu ÚV KSČ, kde dnes sídlí jedno z Havlíčkových ministerstev. Nemyslím však, že Havlíček je pohádkářem z vlastní vůle. Někdo to po něm silně chce.

Vláda nyní přijala rozhodnutí, že pátý blok Dukovan bude prodávat elektřinu za zajištěnou cenu, tu ale zaplatí spotřebitelé. Znamená to,že elektřina z Dukovan může být dražší než elektřina z trhu. Při prezentaci tohoto rozhodnutí podle ČT Havlíček tvrdil, že půjde maximálně o desítky korun ročně na rodinu. V současném rozhodnutí žádná cena uvedena není, ale podle dřívějších prohlášení ministra, zaznamenaných ČT, by se měla uvedená elektrárna uživíit s cenou kolem 50 až 60 euro za megawatthodinu.

To je polovina toho, co slíbila britská vláda konsorciu, které staví jadernou elektrárnu Hinkley Point C. Tam bylo dohodnuto 92,5 libry za MWh (asi 103 euro) plus každoroční inflační příplatek.

Záhada, proč vláda tolik touží po jaderné novostavbě, je řešitelná jen na bázi konspiračních teorií, protože ekonomický ani energetický smysl to nemá. Živě si představuji, jak v zákulisí probíhá štábní třetí světová, kde se účastníme na všech stranách.

Zájemci o amerického dodavatele čelí poznámkám, že Amerčané to nedávno vzdali (2017) ve dvou rozestavěných elektrárnách v Jižní Karolině, na vlastní půdě. Podle statistiky francouzské komise pro alternativní energie a jadernou energii CEA, kterou cituje Mycle Schneider ve své každoroční zprávě o vývoji jaderné energetiky World Nuclear Industry Status Report 2019 na straně 44, bylo po roce 2002 zrušeno 253 zakázek v 31 zemích, mnohé v pokročilém stádiu výstavby. Z těchto zrušených zakázek připadá 138 na Spojené státy.

Samozřejmě, že nelze předvídat, jak dopadne poctivé výběrové řízení, ale ruská nabídka nejspíše přispěje jen k tvorbě ceny. Sázky na Čínu patří také k těm odvážnějším, přestože je jednou z mála zemí, kdo tyto elektrárny staví, a dokonce i v Evropě. Jenže jednou je tam nadšeně vítána, posléze rozhodně vyháněna. Tohle musí Číňany časem omrzet.

Hned vedle je Jižní Korea, jeden ze světových hospodářských zázraků a mimořádně technologicky vyspělá země. Její potenciál ještě zvedne případné sjednocení Korejského polostrova, o kterém sní současný prezident Mun Če-in i jeho severokorejský protějšek Kim III. Korejci u nás vyrábějí auta, a tak už se trochu známe. Kdyby se vybral jihokorejský dodavatel, řešili bychom energetickou soběstačnost ve spolupráci se zemí na druhém konci světa, dějištěm záhadných viróz narušujících globální spolupráci, a to s technologií, kterou bychom se teprve museli učit v jazyce, kterému u nás nikdo nerozumí.

Nejlepší by by byl francouzský dodavatel, ale jádro, někdejší perla francouzského průmyslu, je dlouhá léta na pokraji krachu. Stát je padnout nenechá, nemůže, budou muset řešit i likvidaci dosloužilých elektráren, které dodávaly až 75 procent francouzské elektřiny. Francouzi zvádli také technologii zpracování vyhořelého paliva, což je možná jeden z nejnáročnějších světových projektů, bohužel však opět jen technologicky, nikoliv ekonomicky. V době, kdy je elektřina ze střechy zadarmo, je jádro odsouváno do role pouhé drahé hračky.

Prodloužený doběh existujících jaderných elektráren, aby vykryly mezidobí po uhlí, prosím, to by bylo opravdu levné řešení. Tím bychom se vyhnuli procesu, který nikomu nemohl uniknout, a sice, že zatímco nové jaderné projekty jsou stále dražší a stále obtížněji dokončitelné, ceny obnovitelných zdrojů dramaticky klesají a ovlivňují stále větší podíl energetického mixu.

Definitivní úspěch jim zajistí až zvládnutá akmulace elektřiny z kolísavé výroby. Její rychlý pokrok odpovídá obrovskýmpenězům, které se soustřeďují na tento problém ve světě. Pokrok se odehrává dokonce i u nás (Procházkova zkratuodolná a výkonná baterka HE3DA), kde takové peníze nejsou. Další možné řešení jsou přečerpávací elektrárny. Údajně je lze vybudovat zatopením severočeských uhelných dolů. Na Mostecku už jezera jsou, další bude na přirozeném místě po Horním Jiříkovem, kde jezero vždycky bylo, a podobný osud může čekat i zbylé obrovité jámy. Uvažuje se o možnosti, že by hladiny těchto jezer kolísaly a mohly tak předávat energii nastřádanou v hodinách dostatku.

Další plány počítají s tím, že by některá jezera byla osazena plovoucími solárními elektrárnami. Někde stranou, aby neblokovaly rekreační využití. Hřeben Krušných hor se nabízí pro větrníky, opět, při respektování environmentálních pravidel a potřeb turistického ruchu. A v ony mlhavé únorové dny, kdy nesvítí a nefouká, by mohlo dojít na plyn ze zásobníků, později vodík, nebo nějakou tu biomasu. Většinou se v této souvislosti mluví o potřebách vytápění, ale i tady víc pomůže jádraprostá zednická lžíce při energetické rekonstrukci staveb na nízkoenergetický standard.

Až doly v Severočeském kraji skončí, stane se tento kraj znovu krásným a pochopíme, proč tam jezdíval Johann Wolfgang Goethe nebo ruský car. Zušlechtění zmučené krajiny bude pracné, což jinými slovy znamená, že to nabídne pracovní místa i v oborech, které mají blíže k lopatě a hrábím než k raketové vědě. Kdybychom peníze, které chceme věnovat investicím do jádra, vložili do zmrtvýchvstání severočeské padlé nádhery, můžeme zpívat « zemský ráj to na pohled » bez hrané hrdosti.

Staré jádro ať chvíli vydrží, ale levné bude jen dočasně. To drahé nastane, až zhasne a bude třeba vysloužilou jadernou technologii rozebrat a spolu s vyhořelým palivem někam uložit , aniž by to ohrozilo existenci tisícovky dalších generací Čechů nebo kdo to tady bude po těch letech žít. Jen si to spočítejte sami, jak daleko do života našich potomků to dosáhne, když je to nebezpečné až sto tisíc let a za jedno tisíciletí se na Zemi vystřídá tak 35 generací.



Podivné rozhodnutí české vlády, která se vrhá po hlavě do jaderné energietiky, je však možná spíše lstivé. Chce podpořit obnovitelné zdroje tou nejpřirozenější cestou, tržně. V tuto chvíli to mají obnovitelné zdroje trochu těžší, když se hroutí ceny ropy a zemního plynu a ceny elektřiny se potácejí hluboko pod jakoukoliv předpovědí. Rozhodnutí o tom, že vláda bude elektřinu z jaderných elektráren sanovat zavedením povinnosti spotřebitelů připlatit (podobně, jako se to udělalo při instalaci solárního baronství), obnovuje vyhlídku cenového tlaku. Důvod k alternativám je zpátky Vyplatí se investovat do odchodu z pokřiveného energetického trhu a mít dlouhodobě stálou cenu odvozenou jen z nákladů investice.

Na závěr se ještě přečtěme, jak tuto událost hodnotí ve společné zprávě Hnutí DUHA a Sdružení Calla. Vyšla ještě před jednáním vlády a konstatuje, že ministři projednají zákon o podpoře jaderné energetiky. Kolik zaplatíme za nové Dukovany, to se z něj nedozvíme.

„Ministerstvo průmyslu předkládá zákon, kterým chce legalizovat podpůrná schémata používaná při vyjednávání s ČEZ o novém bloku v Dukovanech. Zejména jde o garantované výkupní ceny pro elektřinu z nových jaderných reaktorů, které se následně rozpočítají do účtů všem jejím odběratelům. Ale ani to nestačí, a tak zákon definuje bezúročnou státní půjčku na stavbu firmě ČEZ. Zákon tak má vyřešit problém, že na současném energetickém trhu již nové jaderné bloky z ekonomických důvodů prakticky nemají šanci.

Návrh zákona, který upravuje pravidla podpory nových jaderných reaktorů, je předkládán pod krycím názvem „zákon o opatřeních k přechodu České republiky k nízkouhlíkové energetice“ [1]. Skutečnost, že se týká výhradně jaderné energetiky, je ovšem patrná hned ze základních pojmů, kde je stanoveno, že nízkouhlíková výrobna elektřiny musí být vybavena jaderným reaktorem [2].

Hlavním ustanovením zákona je závazek státu platit nejméně 30 let za elektřinu vyrobenou v nových jaderných elektrárnách provozovatelům těchto zdrojů cenu, která pokryje náklady provozovatele a přiměřený zisk [3]. Zákon nestanoví horní limit, kterého cena může dosáhnout.

Z pohledu spotřebitele není zřejmé, jaká část nákladů na podporu nových jaderných bloků se promítne do plateb za elektřinu a jakou pokryje státní rozpočet. Rozhodnutí o výši částky, kterou zaplatí odběratelé elektřiny, bude podle návrhu zákona v kompetenci Energetického regulačního úřadu [4].

Cena, kterou bude stát provozovatelům jaderných elektráren garantovat, bude sjednávána samostatně u konkrétních projektů, zákon ji neupravuje. Například pro cenu elektřiny z připravovaného nového bloku v jaderné elektrárně Dukovany bude rozhodující smlouva mezi státem a ČEZ, jejíž sjednání se očekává v roce 2024 [5].

Zásadním problémem dosavadního procesu přípravy nového bloku v Dukovanech, jehož součástí je i předkládaný zákon, zůstávají přehnaně optimistické odhady nákladů na výstavbu. Při porovnání s pokročilými projekty v Evropě a ve Spojených státech vycházejí náklady na blok s výkonem 1200 MW v rozmezí 8,4 až 9,6 miliard eur i v teoretickém případě, že by byl postaven za jednu noc a finanční náklady se tím pádem podařilo eliminovat [6].

Edvard Sequens, energetický konzultant sdružení Calla, řekl : “Návrh zákona bez věrohodných ekonomických analýz, kolik bude podpora nového reaktoru stát, je otevřeným šekem pro ČEZ placený z účtů spotřebitelů elektřiny a českých daňových poplatníků. Tvrzení ministra Havlíčka, že elektřinu pro spotřebitele zlevní, je naprostou chimérou.”

Karel Polanecký, energetický expert Hnutí DUHA, řekl : „Návrh zákona stanoví principy podpory jaderných reaktorů, nikoli konkrétní částky. Spotřebitelé elektřiny a státní kasa se musí připravit na situaci, kdy investor projektu přijde s návrhem, který bude odpovídat srovnatelným zahraničním projektům. Klíčovou otázkou je, zda existuje cena tak vysoká, že by ji stát v zájmu spotřebitelů odmítl garantovat.“

Zbyněk Fiala

Poznámky:
[1] Program jednání vlády: https://apps.odok.cz/djv-agenda?date=2020-07-27
[2] Návrh zákona o opatřeních k přechodu České republiky k nízkouhlíkové energetice: https://apps.odok.cz/veklep-detail?pid=KORNBPKCETTG , § 2 Základní pojmy, písmeno a)
[3] § 5 Principy stanovení realizační ceny a její změna, odstavec (1)
[4] § 9 Financování opatření k přechodu k nízkouhlíkové energetice, odstavec (2)
[5] Informace o přípravě nového jaderného zdroje v Dukovanech, podklad pro valnou hromadu ČEZ 29. 6. 2020, https://www.cez.cz/webpublic/file/edee/ospol/fileexport-s/pro-investory/investor-relations/vh2020_slm1/cj/vh2020_11_informace-o-njz-cz.pdf
[6] Propočet zahrnující zkušenosti z projektů Flamanville, Olkiluoto, Hinkley Point a Vogtle.