„Role BIS byla právě nyní naplněna. Po upozornění došlo k odvolání úředníka MPO," napsal Mašek. Hned vzápětí ale otevřel širší otázku, zda podobný mechanismus funguje vždy a včas.

„Problém není jen v tom, co BIS odhalí, zda vůbec a kdy se ty informace dostanou k těm lidem, kteří s nimi mají něco dělat. Kdo rozhoduje o předání informací s doporučením k personálním změnám? Kdo rozhoduje, co je natolik závažné, aby se tím někdo skutečně zabýval, a co naopak skončí někde v šuplíku?" ptá se.

Za zásadní případ v tomto směru považuje Vrbětice. Mašek připomíná otázky kolem toho, kdy byly informace o možném zapojení ruských agentů k dispozici a proč se případ naplno dostal na veřejnost až s odstupem.

„Pokud byly informace o možném zapojení ruských agentů k dispozici už dávno předtím, než se věc dostala na veřejnost, proč trvalo tolik let, než ‚spadla klec'?" napsal.

Podle něj je klíčové rozlišit, zda zpravodajská služba v dané chvíli už nemohla udělat víc, nebo zda někdo s informacemi naložil jinak a rozhodl, že ještě nenastal správný čas k dalším krokům.

„Bylo to skutečně tak, že služba nemohla udělat víc? Nebo někdo informace měl, vyhodnotil je jinak a rozhodl, že ještě není ten správný čas? A pokud ano, kdo ten správný čas určuje?" pokračuje Mašek.

K aktuálnímu případu na Ministerstvu průmyslu a obchodu se vrací i z hlediska rychlosti reakce. Po třičtvrtě roce fungování nové vlády je podle něj „na stole" upozornění týkající se úředníka a možných zmanipulovaných zakázek.

„Dobře. Ale znovu: je to pozdě, nebo je to normální reakční doba zpravodajské služby? Pokud je normální, ať nám někdo srozumitelně vysvětlí proč," píše.

Pokud by taková prodleva normální nebyla, je podle něj na místě zjistit, kde se informace zdržely a kdo za případné zpoždění nese odpovědnost.

Do stejné debaty Mašek zahrnuje také bitcoinovou aféru. Připomíná, že šlo o miliardu korun a že v Parlamentu zaznívaly otázky, zda BIS v souladu se zákonem upozornila na hrozbu škod mimořádného rozsahu. Ředitel BIS Michal Koudelka podle něj následně vysvětloval, že služba nemůže řešit všechno.

Mašek na to navazuje sérií otázek po kompetencích a způsobu rozhodování uvnitř systému.

„Tak kdo a jak to tedy určuje? Kdo rozhoduje o tom, co spadá do kompetence BIS a co už ne? Kdo rozhoduje o tom, že se předá informace a komu se informace předá? Kdo rozhoduje, jestli je předaná informace dostatečně závažná na to, aby se podle ní začalo jednat? A kdo rozhoduje, že se naopak jednat prostě nebude?" ptá se.

Podle Maška nestačí, aby služba informace pouze shromažďovala a předávala. Za podstatné považuje také to, kde končí odpovědnost samotné BIS a kde začíná odpovědnost politiků a státní správy.

„Protože jestli má BIS pouze sbírat informace, upozorňovat a následně říct ‚my jsme vám to přece řekli', tak je potřeba se otevřeně bavit o tom, kde končí odpovědnost zpravodajské služby a kde začíná odpovědnost politiků a státní správy," uvedl.


„A pokaždé se kolem toho rozjede obrovský mediální kolotoč. BIS ukazuje výsledky, politici reagují, semináře a kulaté stoly v Parlamentu, veřejnost se vyděsí a všichni mají na chvíli pocit, že systém funguje," píše Mašek.

Vzápětí pokládá otázku, která jeho úvahu posouvá od jednotlivých případů k fungování služby jako celku.

„Ale funguje opravdu? Nebo funguje jen PR?" ptá se.

Vedle případů, které se dostanou do centra pozornosti, podle něj existují i kauzy, které zpravodajské služby „míjejí". Jmenuje Dozimetr, Kampeličku, bitcoiny a připouští, že podobných případů může být více.


„Pokud se má souběžně rozhodovat o navýšení rozpočtu BIS, který je už nyní na částce 2,5 miliardy, pak je naprosto legitimní chtít vědět, co za ty peníze občané dostanou, zda a jak se měří výsledky, a hlavně jaká je odpovědnost za to, když se informace předají pozdě, špatně nebo se s nimi vůbec nic nestane," uvedl Mašek.

Zároveň výslovně odmítá, že by chtěl plošně zpochybňovat práci lidí uvnitř BIS nebo dalších bezpečnostních služeb.

„Nemohu a nechci zpochybňovat práci kohokoli v BIS a ve službách. Naopak. Ti, kdo odvádějí dobrou zpravodajskou práci, si zaslouží respekt a odpovídající prostředky," napsal.

Právě proto podle něj musejí být jasně nastavená pravidla, pravomoci i odpovědnost za jednotlivá rozhodnutí.

„Kdo rozhoduje? Kdo má poslední slovo? Kdo určuje priority? Kdo rozhoduje o předání informace? Kdo rozhoduje o personálním doporučení? A kdo nese odpovědnost? A pokud to měl řešit snad někdo jiný, tak kdy a jak se k němu ta informace dostala?" ptá se Mašek.


„Veřejnost nepotřebuje další tiskové zprávy, další fráze o hybridních hrozbách a PR prezentace. Potřebuje vědět, jak ten systém skutečně funguje. Lze dnes tvrdit, že BIS a další služby svou roli ve prospěch občanů ČR naplňují a příjemci informací adekvátně reagují?" napsal.