Ještě před několika lety by představa, že politická síla vyrůstající mimo jiné z odporu proti evropské regulaci automobilismu bude mít místopředsedu vlády, několik ministrů a vlastní poslanecký klub, působila přinejmenším odvážně. Motoristům se to podařilo.

Ve sněmovních volbách 2025 získali 6,77 procenta hlasů a třináct mandátů. Následně vstoupili do vlády Andreje Babiše a z relativně mladého politického projektu se prakticky během jediného volebního cyklu stala vládní strana.

Právě rychlost tohoto úspěchu ale vytváří problém. Motoristé dostali politickou moc dříve, než stačili vybudovat organizační zázemí srovnatelné s tradičními stranami. Mají několik velmi známých osobností, ministerské funkce a značnou mediální viditelnost. Regionální strukturu postupně budují a jejich volební podpora se současně pohybuje v pásmu, kde několik procentních bodů rozhoduje mezi bezpečným parlamentním zastoupením a pádem pod pětiprocentní hranici.

Jejich největší otázkou proto není, zda dokázali získat moc. Musí teprve ukázat, zda ji dokážou přeměnit v dlouhodobě životaschopnou politickou stranu.

Strana několika výrazných osobností

Motoristé se v jednom podstatném ohledu liší od SPD. SPD získalo významný podíl na vládní moci, ale do čela resortů ve své gesci vyslalo především nestranické odborníky. Tomio Okamura a Radim Fiala tak zůstávají především politickými reprezentanty hnutí. Motoristé zvolili jinou cestu.

Jejich vlastní politické tváře jsou přímo spojeny s výkonem vládní moci. Petr Macinka je předsedou strany, místopředsedou vlády a ministrem zahraničních věcí. Igor Červený vede ministerstvo životního prostředí, Oto Klempíř ministerstvo kultury a Boris Šťastný zastává nově vytvořenou funkci ministra pro sport, prevenci a zdraví.


Stejně přímá je však odpovědnost za případný neúspěch. Chyba ministra Macinky je současně problémem předsedy Motoristů. Kontroverze spojená s Turkem zasahuje veřejný obraz celé strany. A výsledky ostatních ministrů postupně ukážou, zda Motoristé dokážou svoji politickou energii přeměnit v konkrétní výkon.

Právě Boris Šťastný je v tomto ohledu zajímavým příkladem. Patří k nejzkušenějším politikům Motoristů. Má za sebou dlouhou politickou minulost v ODS a dnes vystupuje nejen v oblasti sportu, pohybu a zdravotní prevence, ale také k širším otázkám vládní politiky. Jeho skutečný výkon se ale zatím hodnotí obtížně.

Sportovní prostředí v roce 2026 stále z velké části funguje podle systému a dotačních pravidel připravených před nástupem současné vlády. Akční plán podpory sportu na rok 2026 například schválila předchozí vláda již 14. července 2025. 

Současná vláda už přijala další strategické dokumenty a připravuje změnu zákona o podpoře sportu. To jsou důležité kroky, jejich skutečný význam ale bude možné hodnotit teprve podle toho, jak budou naplněny.

Šťastného vlastním úkolem je především něco jiného: propojit sport, pravidelný pohyb, zdravotní prevenci, školství a další oblasti, které byly dosud rozděleny mezi několik institucí. Vznikla Rada vlády pro sport, prevenci a zdraví, začaly pracovat odborné skupiny a uskutečnila se odborná jednání a kulaté stoly. 

To všechno představuje institucionální a politickou aktivitu. Ještě to ale není měřitelný výsledek. Ten bude možné hodnotit podle toho, zda se skutečně změní systém podpory pohybu, spolupráce školství a zdravotnictví, financování sportu a prevence nebo podmínky pro sportování dětí a veřejnosti.


Nejtěžším soupeřem Motoristů může být jejich vlastní partner

Existuje ale ještě hlubší problém. Motoristé vstupovali do velké politiky s několika snadno rozpoznatelnými tématy. Odmítali Green Deal v jeho dosavadní podobě, ETS2, přijetí eura a administrativní vytlačování spalovacích motorů. Zdůrazňovali ochranu automobilového průmyslu, méně evropské regulace a technologickou neutralitu. Právě tato témata jim pomohla vytvořit politickou identitu. Jenže velkou část z nich dnes prosazuje také ANO. A to vytváří pro malého koaličního partnera nebezpečný mechanismus.

Pokud vláda odmítne ETS2, kdo získá politickou zásluhu? Motoristé, pro které bylo téma jedním ze základů jejich vzestupu? Petr Macinka? Nebo Andrej Babiš jako premiér? Pokud vláda uspěje při změně evropské politiky vůči automobilovému průmyslu, může výsledek prezentovat Karel Havlíček stejně dobře jako Motoristé. Pokud kabinet odmítne přijetí eura, není to pouze politika Motoristů. Je to politika celé vlády vedené ANO.

Čím úspěšněji se tedy některé původní požadavky Motoristů stanou politikou celé vlády, tím obtížnější může být pro stranu vysvětlovat, proč je k jejich prosazování stále zapotřebí právě ona. Česká politika už podobný mechanismus zažila.

Sociální demokracie vstoupila v roce 2018 do druhé Babišovy vlády. KSČM kabinet podporovala zvenčí. Ve volbách 2021 se ani jedna z těchto tradičních stran do Poslanecké sněmovny nedostala. Bylo by příliš jednoduché tvrdit, že je z politické mapy vytlačilo ANO. Sociální demokracie ztrácela podporu už před vstupem do vlády a příčin jejího propadu byla celá řada. Totéž platilo pro komunisty.


Motoristé dnes mohou stát před obdobným problémem, jen v jiné části politického spektra. ANO nepotřebuje převzít jejich stranu. Stačí mu převzít jejich nejúspěšnější témata.

Dominantní vládní strana má přitom výhodu, kterou Motoristé nemají: mnohem větší elektorát, rozsáhlejší regionální strukturu, zkušenost s řízením státu a především premiéra, který může výsledky celé vlády prezentovat jako výsledky svého kabinetu. Motoristé proto potřebují vytvořit něco, co ANO jednoduše převzít nemůže: vlastní politickou identitu.

Z projektu musí vzniknout skutečná strana

Právě zde může být rozhodující slabina i příležitost Motoristů. Strana už buduje krajské organizace. Formální regionální struktura tedy vzniká. Její hloubku však zatím nelze srovnávat s organizacemi, které se budovaly desetiletí.

ODS má dlouhodobé komunální struktury, starosty, zastupitele a místní organizace. ANO si během více než deseti let vytvořilo rozsáhlou síť regionálních politiků a dnes už samo dávno není novým protestním projektem. Motoristé jsou na začátku tohoto procesu.

Jejich současná politická síla stojí výrazně na několika osobnostech. Macinka představuje vedení strany a současně její nejvyšší vládní odpovědnost. Turek je výraznou voličskou a mediální značkou. Šťastný přináší zkušenost z předchozí vrcholné politiky. Vedle nich se snaží vyrůst další generace politiků.

Teprve na nich se ukáže, zda Motoristé dokážou vytvořit politickou organizaci, která nebude existenčně závislá na několika známých jménech. Historie české politiky zná řadu projektů, které velmi rychle vyrostly, vstoupily do Sněmovny nebo dokonce do vlády a po jednom či dvou volebních obdobích zmizely.

Věci veřejné například získaly ve volbách roku 2010 10,88 procenta hlasů a 24 poslanců a okamžitě vstoupily do vlády Petra Nečase. Jejich vzestup však nevytvořil dlouhodobě stabilní politickou organizaci.


Nemusí se stát tradiční stranou v klasickém slova smyslu. Moderní politika už ostatně funguje jinak než před třiceti lety. Potřebují ale dostatek lidí schopných kandidovat v regionech, komunální politiky, odborné zázemí a především další osobnosti, které mohou převzít odpovědnost, aniž by případný odchod jedné z nich ohrozil celý projekt.

Jejich první volební období proto může být paradoxní. Motoristé nikdy neměli větší moc. Současně nikdy nenesli větší riziko. Pokud jejich ministři uspějí, mohou dokázat, že nejsou pouze protestním projektem vzniklým kolem automobilismu a odporu proti evropské klimatické regulaci. Pokud vybudují regionální strukturu, mohou se stát trvalejší součástí české politiky. Pokud vedle Macinky, Turka a Šťastného vyrostou další důvěryhodné osobnosti, může se z politického projektu stát skutečná politická organizace.

Jenže pokud se to nepodaří, může nastat opačný proces. Jejich nejúspěšnější témata převezme ANO. Výsledky vlády si politicky připíše premiér. Výrazné osobnosti budou budovat především vlastní značky. A Motoristé mohou postupně zjistit, že získat vládní moc bylo jednodušší než vybudovat stranu schopnou tuto moc dlouhodobě udržet.

Právě proto není nejzajímavější otázkou, zda dnes mají Motoristé v některém průzkumu čtyři, pět nebo sedm procent. Podstatnější je něco jiného. Dokážou během svého prvního období ve vládě vytvořit důvod, proč je mají lidé volit i tehdy, když jejich nejúspěšnější témata začne prosazovat Andrej Babiš?

Na odpovědi může záviset, zda budou Motoristé za několik let etablovanou českou politickou stranou, nebo dalším z projektů, které česká politika dokázala velmi rychle vynést vzhůru a stejně rychle opustit.



Zdroje: 1. Český statistický úřad – výsledky voleb do Poslanecké sněmovny 2025⁠; 2. Vláda České republiky – členové současné vlády⁠; 3. Národní sportovní agentura – Akční plán podpory sportu na rok 2026⁠; 4. Vláda ČR – Rada vlády pro sport, prevenci a zdraví⁠; 5. Český statistický úřad – výsledky sněmovních voleb 2010⁠