Kolem Dynama České Budějovice se nevede spor jen o jeden klub, jednu majitelku nebo jednu vypovězenou smlouvu. Ve hře je mnohem víc. Peníze daňových poplatníků, vliv krajské a městské politiky, budoucnost mládežnického fotbalu i otázka, kdo nese odpovědnost za stav, do něhož se budějovické Dynamo dostalo.

Mediální expertka Alena Maršálková spolu s komentářem Marka Kerlese ostře kritizuje postup hejtmana Martina Kuby a jeho okolí. Martin Kuba na sílící tlak reaguje rozsáhlým vysvětlením. Odmítá, že by šlo o politický nátlak, a místo toho mluví o obraně veřejných peněz a snaze zastavit model, který podle něj nemá s regionálním fotbalem nic společného.

Tlak, nebo hra o moc?

Maršálková jde přímo k jádru problému. Podle ní není současná majitelka Dorothy Nneka Ede hlavním viníkem pádu klubu. Je spíš výsledkem dlouhých let, kdy budějovický fotbal formovaly zákulisní dohody a neprůhledné vztahy mezi podnikateli a politiky. Problém podle ní nevznikl teď. Jen se konečně ukázal.

A právě proto působí současné kroky vedení města a kraje podle kritiků nevěrohodně. Ti samí lidé, kteří dnes mluví o záchraně Dynama, byli podle nich u jeho postupného rozkladu. Maršálková to říká bez obalu a ptá se, zda jsou Kuba a jeho okolí zachránci, nebo hrobaři.


Do obrazu zapadají i konkrétní excesy. Video, na němž opilý zástupce klubu v noci buší na dveře magistrátu. Zjištění policie, že část zahraničních hráčů neměla platné pobytové dokumenty. Politici to berou jako důkaz úpadku. Kritici namítají, že jde o důsledky systému, který tu roky přehlíželi právě ti, kdo dnes zasahují.

Rychlý návrat do minulosti pak ukazuje další vrstvu problému. Neúspěšný pokus o prodej Tomáši Sivokovi s podporou Vlastislava Břízy. Následný vstup Vladimíra Koubka a pád klubu ke krachu. Podle Kerlese ne náhoda, ale výsledek vztahů uvnitř místních elit. A právě tyto elity dnes znovu vstupují do hry.

Kuba vytahuje miliony a mění tón

Martin Kuba odmítá, že by šlo o nátlak. Podle něj se jen přestalo přivírat oči. Dynamo podle něj není běžný soukromý klub. Je napojené na veřejné peníze a majetek. A právě to podle něj mění pravidla.

Opírá se o konkrétní čísla. Kraj koupil areál na Složišti za 37 milionů korun. Dalších 18 milionů šlo okamžitě do oprav. Letos má přijít dalších 49 milionů. Bez těchto peněz by podle něj mládežnický fotbal neměl kde fungovat.


Kuba to shrnuje bez obalu. Veřejnost platí. Soukromník inkasuje. Podle něj neudržitelný model. A pak přitvrzuje. Současné vedení klubu podle něj nebuduje regionální fotbal. Buduje obchod. Levní zahraniční hráči, nízké náklady, pokus o prodej. Dynamo jako přestupní stanice bez vazby na město a tradici.

Dvacet milionů proti desítkám milionů

Další ostrý střet přináší otázka ceny. Mluví se o tom, že klub byl koupen zhruba za 20 milionů korun. Zároveň do jeho zázemí a akademie tečou každoročně desítky milionů z veřejných rozpočtů. Tady se pohledy definitivně rozcházejí.

Pro Martin Kuba je to důkaz, že veřejný sektor nemůže stát stranou. Podle kritiků je to naopak důkaz, jak dlouho byl do celého systému zapojen a proč dnešní zásah působí účelově.

Zachránci, nebo hrobaři?

Maršálková mluví o nátlaku a pokrytectví. Připomíná, že politika se zaštiťuje veřejným zájmem, ale podle ní jedná selektivně a pozdě.

Martin Kuba říká opak. Tvrdí, že nečinnost by znamenala odevzdat klub čistě obchodnímu modelu. Odkup městem vidí jako dočasný krok. Stabilizovat a pak prodat někomu, kdo klub chápe jako závazek, ne jako byznys.

Kritici se ptají, proč tohle nezaznělo dřív. Proč se o veřejném zájmu mluví až teď. Tohle neskončí rychle. Na jedné straně stojí obvinění z vydírání a politického tlaku. Na druhé desítky milionů z veřejných peněz a varování před klubem bez kořenů. Každá verze dává smysl. Každá vede jinam.

Buď šlo o nutný zásah, který měl klub zachránit. Nebo se pod zástěrkou záchrany hraje jiná hra. A ta zdaleka nekončí.