Zjistil jsem totiž o sobě nepříjemnou skutečnost, moje domněnka, že lidé nejsou příliš naivní, byla naivní. Celých 82% dotázaných dospělých osob se domnívá, že předvolební kampaně politických stran neovlivňují jejich rozhodování….

Dodnes vzpomínám na jednání sněmovního výboru pro zdravotnictví a sociální péči (1994?), kde byl na pořadu jednání návrh na novelu zákona o regulaci reklamy. Cíl byl prostý. Pravicová většina obhájců kapitalismu bez přívlastků prosazovala v novele zákona o regulaci reklamy zrušení regulace reklamy. Zejména šlo o odstranění komunistických přežitků omezení propagace tabákových alkoholických výrobků. Poslanec Václav Krása (ODS, později US, nyní předseda Rady zdravotně postižených) argumentoval takto: „Je nesmyslné omezovat reklamu na alkoholické nápoje, přece jako dospělý člověk se sám mohu rozhodnout, jestli na sebe nechám reklamu působit…“. Poslanec psycholog PhDr. Andrej Gjurič (ODS, později netuším) vystoupil krátce: „Tím, co jste právě řekl, jste dokázal jenom to, že nevíte nic o psychologii.“ (Pro novelu ovšem hlasovali svorně.)

Lidé jsou hrdí na „svůj vlastní“ úsudek, k němuž došli zcela „nezávisle“. I když připustíme, že zvládají „logická vyvozovací pravidla“, nezávislé informace rozhodně nemají a hlavně jich nemají dostatek... Mají vždy informace vybrané a upravené. Kampaň není jen řečnění na náměstí a rozdávání letáků. Kampaň je také každodenní mediální manipulace včetně různě věrohodných zpráv o předvolebních preferencích. Tomu všemu občané nutně podléhají. Pokud si myslí, že ne, svědčí to jen o jejich naivitě, o tom, že „nevědí nic o psychologii“. Čím je někdo více přesvědčen o své neovlivnitelnosti, tím je ovlivnitelnější. To ví každý podvodník…

Zpráva agentury SANEP nevypovídá nic o nezávislosti úsudku občanů, ale mnoho o ovlivnitelnosti valné většiny z nich.