- O letošní předvolební kampani můžeme říci leccos. Byla ze strany Fialovy koalice vyhroceně agresivní a nenávistná. Tak vyhrocenou předvolební kampaň naše země zřejmě ještě nezažila. Významným rysem letošní kampaně byl, podle mého názoru, i fakt, že vládní strany nebyly vůbec donuceny skládat účty a nebyly konfrontovány v kampani s výsledky svého vládnutí. Fialově koalici, s výrazným přispěním médií, se podařilo překrýt katastrofální výsledky svého vládnutí zástupnými, únikovými, nepravdivými a společnost zbytečně štěpícími slogany „teď jde o všechno“ či „patříme na Západ“. Je obtížně uvěřitelné, že Fiala nebyl novináři a moderátory konfrontován se zoufalým stavem veřejných financí, s výší rozpočtových deficitů, s katastrofálním stavem školství, s reformou – nereformou důchodového systému, prostě se zoufalými výsledky svých čtyř let ve vládě. To byl v naší zemi po třiceti pěti letech volebních zápasů zcela nový fenomén vedení předvolební kampaně.

- Ač hnutí ANO Andreje Babiše zvítězilo nezpochybnitelně v celé naší zemi (kromě Prahy a Brna) a oprávněně si užívá volební vítězství, za faktické vítěze voleb považuji Piráty. Co ještě musí jejich předseda Zdeněk Hřib (nadutý a sebestředný levičák), náměstek pražského primátora zodpovědný za dopravu, v Praze rozkopat, zneprůjezdnit, zavřít a zatarasit, co ještě musí Piráti za stamiliony z peněz daňových poplatníků zpackat ve všech těch svých nepovedených pirátských digitalizacích, aby voliči pochopili, že volba těchto břídilů je volbou lidí nekompetentních, neschopných ale ideologicky nesmírně nebezpečných? Necelých 9 %, které ve volbách soudruzi Piráti získali (oslovení soudruzi si zaslouží oprávněně), je vítězstvím anarchistické levice – lidí daleko drzejších a troufalejších, než kdyby se byla do sněmovny dostala Kateřina Konečná se svým uskupením Stačilo!.

- „Pirátstvím“ odkojený ministr zahraničních věcí Jan Lipavský, který Piráty zradil a aby si zachránil vlastní kůži zběhnul k ODS, získal v Praze nejvíc preferenčních hlasů. Je samozřejmě pravda, že Lipavského výsledek je určený tím, že Praha je velkoměsto s vysokou koncentrací voličů na jednom místě, ale také tím, že názory pražských voličů jsou většinově bláznivě ustřelené od zbytku země. Přesto si jednu otázku v souvislosti s tak masivní podporou této (pro mě) lidsky sporné a viditelně odborně nezpůsobilé osoby položit chci: dostal Lipavský tolik preferenčních hlasů proto, že byl v očích voličů „méně Pirát a více ODS“, nebo proto, že dnešní ODS je pro velkoměstské voliče konečně „pirátštější“? Řekl bych, že to druhé.

- V souvislosti s Lipavského preferenčními hlasy bych se docela rád zeptal některých členů ODS, co si myslí o lidovecké „preferenční“ kampani svých kandidátů na kandidátce Spolu. Co si myslí o odevzdání mandátů kandidátů ODS ve prospěch KDU-ČSL. A pokud by lamentovali, pak by si měli připomenout staré dobré české přísloví „kdo s čím zachází, tím také schází“. Tak dlouho členská základna nechala Fialu, Stanjuru, Kupku, Bendu či Vystrčila rozpouštět ODS v lidovecko– topáckém roztoku, až jim lidovci (ostatně podobně jako před čtyřmi lety) ukázali, jak oni sami rozumí pojmu „koaliční loajalita“. V české politice za ta více než tři desetiletí mnoho konstant pro spolehlivé úvahy o domácí politické scéně nezbylo. Jedna však přetrvala: můžeš se spolehnout, že na lidovce spoleh není (existuje i jadrnější a přesnější definice lidovců, pro potřeby tohoto textu však není použitelná, ač bych to udělal nadmíru rád).

- Groteskně působilo „odcházení“ Spolu na tiskové konferenci, na které její představitelé v čele s Fialou, Pekarovou Adamovou a Výborným vyhýbavě přiznávali svoji drtivou volební porážku. Jejich vystoupení mě překvapilo i nepřekvapilo. Překvapilo absolutním nedostatkem sebereflexe, neschopností veřejně – ve světle aktuálních výsledků – přiznat, že voliči s výsledky jejich čtyřletého vládnutí nebyli spokojeni. A právě v oné neschopnosti zamyslet se sami nad sebou mě koalice Spolu nepřekvapila. Celá léta byl každý hlas, který s jejich vládou nesouhlasil, nazýván „populistickým“, každý, kdo měl výhrady k Fialovu vládnutí byl „extrémista“, leckdy dokonce „obhájce Putina“. Ona koaliční nepokora a nafoukanost s jakou si navzájem děkovali (když už jim za ty čtyři poslední roky svými hlasy nepoděkovali voliči), s jakou si teatrálně předávali květiny a s jakou si navzájem gratulovali, je charakteristickým rysem celého jejich funkčního období. Ne, v životě (natož v politice) se nemusí vše podařit nejlépe, ale arogantně a nadutě nepřiznat porážku a stále omílat cosi o „populistech“ a „extrémistech“, to už bylo jenom trapné a směšné.

- A ještě povzdech nakonec: do sněmovny byl opět zvolen matador parlamentních matadorů Marek Benda. Ani letos nenechal nic náhodě, pár desítek hodin před otevřením volebních místností rozeslal (asi) celému svému telefonnímu adresáři pozvání k volbám a výzvu ke (svému) kroužkování. Dokonce i já dostal tuto sms! Jako každé volby. Tak vzkazuji: Marku Bendo, vymaž si mě z mobilu!

Ivo Strejček

institutvk.cz