Tato celkově tragicky chybná americká agrese, která nenašla podporu OSN ani západoevropských zemí, byla nadšeně a jednoznačně podpořena českými atlantisty. Václav Havel jako dosluhující prezident podepsal dopis do USA na podporu amerického útoku na Irák. Když nový prezident Václav Klaus tehdy v osobním rozhovoru s tehdejším americkým velvyslancem Stapletonem vyjádřil své pochybnosti nad údajnou existencí zbraní hromadného ničení v Iráku a varoval před dalekosáhlými důsledky, které tato akce našeho spojence bude pro USA i celý svět mít, byl zuřivě napadán celou naší mainstreamovou politickou a mediální frontou, co že si to dovolil svatokrádežného říci velkému spojenci. Byl to typický příklad našeho nekritického poměru k USA a jejich politice, ať byla jakákoliv.

Až do 20. ledna 2025 v naší oficiální politice nezpochybnitelně platila nevyslovená, leč striktně dodržovaná hesla – „s USA na věčné časy a nikdy jinak“ a „je lépe se mýlit s USA než mít pravdu proti nim“. Česká republika vždy byla součástí jakékoliv koalice ochotných, kterou USA potřebovaly k uskutečňování svých intervencí po světě, neváhali jsme ani kvůli tomu se dostat i do křížku s evropskými partnery, kteří tuto atlantickou ortodoxii nesdíleli.

A dnes náhle střih – všechno je jinak. Politika současné vlády nejen že USA otevřeně a okázale nepodporuje, ale dokonce je kritizuje a neskrývá odhodlání americké spojenectví opustit.

V minulých dnech předložil premiér Fiala občanům a voličům neuvěřitelnou nabídku – do 4 až 6 let válku s Ruskem, a to bez účasti USA. Ty při tom realizují úplně opačný politický kurs – urovnání války na Ukrajině a zlepšení vztahů s Ruskem. Fiala a jeho koalice naopak chtějí pokračovat v konfrontační politice a eskalaci mezinárodního napětí, kterou provozují po celou dobu svého mandátu.

Veřejnosti namlouvají neuvěřitelnou báchorku o tom, že když občané odevzdají Fialovým zbrojařským příznivcům další stovky miliard ze svých daní na zběsilé zbrojení a udrží jeho koalici ve volbách u moci, budou oni moci pokračovat ve své dosavadní neúspěšné politice a bez americké účasti odrazit či dokonce porazit Rusko, s nímž nehodlají mírově koexistovat. Sní o tom, že s nově vyzbrojeným Bundeswehrem a francouzskou armádou tentokrát Evropa v nové válce nad Ruskem zvítězí, když už se jí to dvakrát v historii nepovedlo.

Naděje ale velká není. Němcům ani Francouzům Putinův režim nikdy nevadil. Naopak Německo si na spolupráci s ním založilo celou svou energetickou a hospodářskou politiku a zadlužená Francie se svým slabým a neúspěšným prezidentem si o vojenských dobrodružstvích může nechat jenom zdát.

Proč tedy česká vláda podléhá jejich falešnému verbálnímu radikalismu a tak ostentativně hází přes palubu USA. Odpověď je nasnadě. Našim i evropským progresivistům nevadí Putin, ale zásadně jim vadí Trump a jeho konzervativní revoluce. Dokud vládl senilní Biden, dokud se bez omezení válčilo, dokud veřejné peníze létaly vzduchem všem zainteresovaným zájmovým skupinám, dokud se kvůli „boji s klimatickou změnou“ mohli bezuzdně holit spotřebitelé a daňoví poplatníci, dokud si pomazaná davoská věrchuška mohla hrát na vládce planety, bylo všechno v pořádku. Trump tomu učinil radikální přítrž, přesekl zaběhlé penězovody, odmítá vyhazovat peníze na nesmyslné války, krmit woke darmožrouty přisáté jako pijavice na veřejné rozpočty, uměle zdražovat zboží a služby, omezovat svobodu slova a další občanské svobody, likvidovat národy masovou migrací, a potlačovat národní tradice a hodnoty. Chce nechat lidem svobodu žít podle svého ve svých zemích a národních státech. A to se neodpouští.

Evropské elity se nebouří kvůli Ukrajině a Putinovi. Ukrajina jim je lhostejná a s Putinem se vždycky snadno uměly domluvit. Vždycky jim to kazila pouze Amerika. Evropa je v opozici proti Trumpovi a změně poměrů, kterou přináší a které se dnešní vládci ve svých zemích obávají.

Fiala a spol. jenom prokazují, že jsou pevnou součástí evropské progresivistické věrchušky a oddanými realizátory její zhoubné politiky, která Evropu i nás přivedla k úpadku. Teď si myslí, že by se u moci mohli udržet šířením strachu z Ruska a hysterickými přípravami na válku. O tom, že jsou schopni takovou národní katastrofu dopustit, není třeba pochybovat. Ale představa Petra Fialy jako válečného vůdce je jednoznačným potvrzením sebevražedné nesmyslnosti takových záměrů.

Volba mezi Fialou a Trumpem, mezi válkou a mírem je jasná. Válečnou hysterii je třeba odmítnout.