Podle té první vedení ODS rozhodlo, že na kongres nepozve žádného z bývalých předsedů ODS. Tou druhou je pak návrh programu kongresu, dle kterého ODS mění více než dvacetiletý úzus, že napřed se diskutuje a až potom volí. Tentokrát to má být obráceně. Pokud jsou obě informace pravdivé, nevěští to pro ODS nic dobrého.

Předsedy nezvat, mohli by mluvit

Informaci o nepozvání bývalých předsedů mi potvrdil člen grémia ODS Jan Zahradil takto: „Kongres by pak už v médiích byl jen a jenom o tom, co řekl VK, Topol a Nečas a koho podporují nebo nepodporují. Až se ta partaj uklidní a sedne si, určitě je nové vedení pozve na další Kongres.“ Hm, tak to tedy bude od nového vedení moc pěkné.

Jenže diskusi o svém směřování potřebuje ODS teď. A bývalí předsedové k tomu nepochybně mají co říct. Stejně tak ODS potřebuje svoje vztahy s bývalými předsedy normalizovat. Fakt, že si Klaus s Topolánkem, kteří se na zoufalost ODS už nemohli koukat, dokázali sednout za jeden stůl a všechno si vyříkat, i to, že se dnes v hodnocení ODS prakticky shodují, je přinejmenším inspirativní. Že z toho Klaus před volbami vyvodil, že jediné, co ODS ještě může zachránit, je pořádně si natlouct ústa, a Topolánek naopak vyzýval myslet na Anglii a ještě jednou to tam ODS se sebezapřením hodit, jsou vlastně dvě strany téže mince.

Nevím, Klaus by nejspíš tak jako tak asi nepřijel, Nečas by možná spíš raději mlčel, ale umím si představit Topolánkovu nemilosrdnou smršť. Jeho analýzy jsou brilantní, kupříkladu ta loňská kongresová. A nebere si žádné servítky. Nepochybuji, že lidé jako Pospíšil, Kuba a další mají z jeho přímočarosti upřímný děs. A tak raději odhlasují onu ostudnou neslušnost a zesměšňují se frázemi, že kongres prý má být pracovní.

I Švejk by se divil

Nejspíš by se nad tím podivil i dobrý voják Švejk, že i v ODS se teď bude, podobně jako v jeho Osudech, napřed číst druhý díl a až pak první. Jak jinak si vysvětlit, že v návrhu programu kongresu jsou nejprve volby a až pak se bude diskutovat o politice či stanovách. Dokonalý Kocourkov. Někdo tu asi potřebuje „klid na práci“, respektive klid na tu správnou volbu.

Doba je nejistá a kritičtí delegáti by se mezi sebou mohli hromadně domluvit, že už nebudou hlasovat podle dohod regionálních pohlavárů, nýbrž podle svého vlastního rozumu. Takže proč riskovat a nechávat volby až na druhý den. Z příliš kritické předchozí diskuse by také mohlo vyplynout, že po službách současných vrcholných pohlavárů už není taková poptávka, tak proč si to trochu neulehčit a kongres raději předem maličko nezmanipulovat.

Petr Fiala je ve straně nový. Nevím, jestli mu dochází, jakou medvědí službu mu tímto přístupem dělají současní modří potentáti. Zdaleka nejsem jediný, kdo Fialu varuje, že právě ti funkcionáři, kteří ODS přivedli tam, kde dnes je, si z něho dělají fíkový list svých vlastních minulých vin a staronových mocenských ambicí. A nejsem ani jediný, kdo si všiml, že Fiala tuto jejich hru – bohužel – akceptuje. Ani to do budoucna nevěští nic dobrého.

Manipulace jako pracovní nástroj

Začal s tím už Petr Nečas. Dá se třeba šíbovat s termínem kongresu. Nečas ho loni svolal nakvap, doslova v šibeničním termínu, aby se proti němu nestihla zformovat konkurence. Současné vedení naopak přelomový kongres odsunulo co nejdál, čtvrt roku po volbách, zřejmě aby z delegátů co nejvíce vyprchala naštvanost z volebního výprasku.

Míchat se dá – jak vidno – i s programem. Nebezpečné diskutéry můžete – jako Nečas – odsunout do nočních hodin. Vliv politické diskuse na výsledek voleb nových funkcionářů lze také neutralizovat. Stačí otočit pořadí jednacích bodů a volby předřadit samotné diskusi i úpravě stanov.

Na nižší úrovni se zase stalo specialitou, že o důležitých personáliích se hlasuje veřejně, skoro se mi chce napsat manifestačně, dokonce za přítomnosti kandidátů.

Drzý Kožušník

Kapitola sama pro sebe je, jak to od stranických „elit“ schytal europoslanec Edvard Kožušník, když si dovolil vyhlásit vlastní kandidaturu na předsedu. Zasloužilí funkcionáři si přece svého (bílého) koně už vybrali, tak co jim to má nějaký přivandrovalec komplikovat. Hned jsme se dozvěděli, jak je to obtížné skloubit stranickou funkci s europoslancováním. Nejpůvabnější na tom ovšem je, že nejhlasitější ve své kritice byli někteří Kožušníkovi euro-kolegové, kteří do předsednictva kandidují rovněž. Před sebe si ovšem vystrčili brněnského profesora.

Už jsem to v minulosti jednou napsal. Proti Petru Fialovi nic nemám, byť jsem své pochybnosti nedávno shrnul v komentáři Proč by Petr Fiala neměl být předsedou ODS. Jen si říkám, že i pro něho by bylo lepší, kdyby nakonec zvítězil v soutěži, na níž neulpí ani stín jakéhokoli podezření z manipulace. A už vůbec nemá zapotřebí být bílým koněm staré profláklé gardy, byť je v tom vlastně nevinně.

Členská základna jako trenér

Chce-li se ODS zmátořit, musí se odhodlat k radikálnímu řezu. Na regionální úrovni však ODS zatím moc sebereflexe nepředvedla. Spíše naopak. Vysocí modří funkcionáři mají nadále hlavu v písku a podstatná část členské základny jim v tom svou apatickou setrvačností zdatně sekunduje. Právě probíhající petrifikace některých provařených postav na regionální úrovni je toho trapnou ukázkou.

Nejde o to naházet staré funkcionáře do jednoho pytle ve stylu sapéra Vodičky „vinnej, nevinnej, berte je po řadě“, spíš to chce zapojit selský rozum. Dělá to tak každý kouč. Když se mužstvu nedaří, zamíchá sestavou. Když se nedaří hodně, nenechá kámen na kameni. Je to riskantní, ale horší už to stejně být nemůže.

À propos, o slovo se začíná hlásit nová generace. Jeden každý z těch, které jsem slyšel na již proběhnuvších oblastních a regionálních sněmech (Kožušník, Sokol, Kupka, Skopeček, Bellu), byli přesvědčivější než staré „nepostradatelné“ firmy.

Petr Štěpánek