V případě Venezuely se pravidelně připomíná jeden statistický fakt – země má údajně největší zásoby ropy na světě, přibližně 300 miliard barelů. Nechme nyní stranou, že jde o číslo, se kterým kdysi vyrukoval Hugo Chávez, a je tedy značně nespolehlivé. Podstatné je, že kvůli zastaralé infrastruktuře, všudypřítomné korupci a hlubokému podfinancování těží Venezuela aktuálně jen asi 950 tisíc barelů denně. To je méně než jedno procento globální nabídky a zhruba třetina objemu z přelomu milénia.
Představa, že Venezuela nyní – pod taktovkou amerických těžařských firem – zaplaví trh ropou, je mimo realitu. Výrazné navýšení produkce vyžaduje masivní investice s prozatím nejistou návratností. Venezuelská ropa je navíc těžká a kyselá, což prodražuje její těžbu a při současných cenách ropy je s otazníkem celková profitabilita. A konečně, nutnou podmínkou je i politická stabilita – bez ní se američtí producenti jen těžko vrátí do země, která jejich aktiva dříve znárodnila.


Tomuto příběhu zdá se věří i ropný trh. Žádné prudké zlevňování ropy se nekoná – včera cena Brentu naopak vzrostla o zhruba dvě procenta na 62 dolarů za barel. I tak je ropa relativně levná. Její cena trendově klesá již od roku 2022, kdy se krátce pohybovala nad 120 dolary za barel. Ani tuzemské pohonné hmoty proto nemají důvod na dění ve Venezuele reagovat poklesem. Kombinace levné ropy a silné koruny vůči dolaru ale zajišťuje, že pohonné hmoty zůstávají levné – cena benzinu je aktuálně nejnižší za poslední čtyři roky.