Komentáře

Petr Sak

vědecký pracovník

Volby, voliči a volení

Prezidentské volby jsou v Česku poměrně vzdálené, přesto jsou neustále v centru mediální pozornosti.

Jedná část politické scény adoruje Petra Pavla a považuje ho za dokonalého kandidáta. Druhá část Petra Pavla a jeho aktivity kritizuje a dokládá na nich jeho vlastizrádné, protičeské působení (přeměna České republiky na monarchii, zánik České republiky v evropské federaci, zrušení práva veta států v Evropské unii, zavedení eura). Část politické scény se domnívá, že těmito aktivitami se znemožnil a vylučují proto možnost, že by mohl byl zvolen.

Jsem dalek tvrdit, že vím, zda bude zvolen, avšak pociťuji silné pochybnosti, že zvolen nebude. Proč se tak domnívám? Protipavlovská část politické scény vychází z chybného metodologického východiska. Podle něho, čím je kandidát inteligentnější, vzdělanější, politicky gramotnější, morálnější, moudřejší, tím je větší pravděpodobnost, že bude zvolen. To je však mýtus, který dávno v politice neplatí.

Politicky gramotní lidé vědí, že demokracie v západní civilizaci není, avšak i její náhražka – hra na demokracii, se propadá stále níže a dna stále nedosáhla. Společenský a politický úpadek je patrný i na procesech volby a na kvalitě zvolených politiků. Čím slabší politik, nejlépe s „máslem na hlavě“, tím snadněji ho bude ovládat skutečná moc (kryptokracie).

Porovnejme kvalitu, mravní integritu a osobnost dřívějších politiků a současných. Např. N. Mandela a V. Zelenskij. N. Mandela vzdělaný právník se postavil do čela boje proti apartheidu, byl vůdcem svého lidu a za svoje přesvědčení a politické působení byl 27 let ve vězení. Především jeho zásluhou bylo, že přechod od apartheidu se obešel bez občanské války mezi bílými a černými. Pět let byl jihoafrickým prezidentem s respektem i u většiny bílých Jihoafričanů.

V. Zelenskij se profiloval jako estrádní umělec, který hrál na estrádách na klavír penisem. Přirozeně, za normálních okolností by to asi ke zvolení ukrajinským prezidentem nestačilo. Proto pro něho byla napsána role prezidenta v televizním seriálu. Tak se dostal do podvědomí Ukrajinců jako prezident. Ostatní již zařídili ukrajinští oligarchové, západní propaganda a tajné služby, spin doktoři a marketéři. Propaganda byla postavena na slibu, že ukončí násilné střety na Donbase a nastolí mír s ruským etnikem. Jak je zvykem politiků, svůj předvolební slib nejenže nesplnil, ale obrátil v pravý opak. Záměrně nedodržoval Minské dohody a zřejmě dle přání západní kryptokracie vyprovokoval válku porušením memoranda o neutralitě Ukrajiny snahou stát se členem NATO.

Dále můžeme porovnat politiky se skutečnou politickou identitou, u nichž volební proces mohl být skutečnou volbou, s politiky, kteří jsou umělou náhražkou, vyrobenou kryptokracií, médii a tajnými službami. Bez ohledu na hodnocení jejich politiky v první skupině najdeme T. G. Masaryka, E. Beneše, Ch. de Gaulla, G. Husáka, D. Nehrua, M. Gandiho, Teng Siao-pchinga, F. Castra. V druhé skupině najdeme I. Matloviče, Z. Čaputovou, A.Kisku,P.Pavla,F.Merze,E.Macrona.

Volební proces obsahuje dvě role: voleného politika a volícího občana. Struktura voličů kopíruje strukturu společnosti a nelze proto mluvit o homogenitě voličské obce. Určitý náhled na strukturu voličů nám mohou dát média se svojí diváckou či čtenářskou obcí, zvláště internetové časopisy a sociální sítě s možností komentářů na zveřejněné články. Některé časopisy také čtenářům předkládají ankety, které však v žádném případě nevyjadřují míněné společnosti. Čtenářská obec každého časopisu je totiž vyprofilovaná podle politického a odborného profilu časopisu, a proto prezentovaný názor je názorem určitého segmentu společnosti a mezi sebou se značně liší.

Úroveň časopisu určuje kvalitu čtenářů. Všeobecně převládá názor, že na internetu vládne agresivita a sprostota. Já však vzhledem ke kvalitě Nové republiky a Prvních zpráv, a tedy také jejích čtenářů, jsem na své články nikdy žádnou sprostou reakci nezaznamenal. Nedávno jsem na Novinkách četl článek na téma z historie Sovětského svazu. Napsal ho autor, kterému bylo v roce 1989 osm let, vystudoval Sorosovu Středoevropskou univerzitu a studoval v USA. Pokud mám o autorovi takové informace, nemusím článek číst, abych znal obsah a kvalitu článku. V reakci na článek bylo v Novinkách množství komentářů, které svou kvalitou dokládají, že jejich autoři jsou nevzdělaní idioti a často korespondují s kvalitou článku. Většina z těchto komentářů naplňuje skutkovou podstatu trestného činu „předsudečná nenávist“.

V minulosti jsem také podléhal mýtu, že čím vzdělanější a inteligentnější kandidát, tím větší pravděpodobnost, že bude zvolen. V současnosti je mi jasné, že úpadek vzdělanosti české populace má vliv i na volební proces. Primitivně řečeno, pro mnoho voličů není třeba, aby kandidát byl dostatečně inteligentní, ale aby byl dostatečně hloupý. Jsem přesvědčen, že člověk s inteligenci Aberta Einsteina by neměl šanci v českých volbách uspět. Tuto mojí tezi potvrzuje velké množství hlupáků ve volených funkcích.

To je jeden z faktorů, který mluví pro volbu Petra Pavla. Není zbytečně inteligentní a hloupí voliči se s ním mohou ztotožnit. O inteligenci a mravním profilu jeho stoupenců mluví i to, že pro ně není problém parazitických sto tisíc Kč, které Petr Pavel vymohl pro svou manželku. Taková míra parazitizmu je zcela neobvyklá a nic takového nebylo v celé historii v žádném státě.

Druhý faktor vyplývá ze specifické české historie. V době po listopadovém převratu spousta nomenklaturních komunistů se účastnila loupeže národního majetku. Měli sice majetek, ale také trpěli dehonestací, že byli členy KSČ. Komunista, a dokonce komunistický rozvědčík ve funkci prezidenta tuto dehonestující nálepku fakticky likviduje. Proto mají zájem, aby byl ve funkci.

Třetí faktor představuje Pražská kavárna, což jsou lidé bez názoru, kteří volí podle pokynu. Jsou schopni roky tvrdit, že neexistuje bývalý komunista a pak zvolí komunistu prezidentem. Prezidentské volby budou testem, který ukáže inteligenční a vzdělanostní rozložení české populace.

Petr Sak

Psáno pro Prvnizpravy.cz