Podobnou nejistotu máme, které výročí Druhé světové války si můžeme připomínat, a  na které můžeme zapomenout. 

U nás doma jsme si zvykli nepovažovat 15. březen 1939 za začátek války proti Československu, ačkoliv do země a jejího hlavního města vstoupily vojenské jednotky německé armády, a až na výjimky ji bez jediného výstřelu obsadily. Po tomto nerovném boji s odzbrojenou armádou, došlo ke vzniku protektorátu Čechy a Morava, v současné žurnalistické hantýrce jakési Česko. Pro občany ČSR to byla navíc k šestiletá okupace, kdy  boj za osvobození se odehrával, kromě „odboje domácího“, prostřednictvím omezené účasti Čechoslováků pod velením spojeneckých, ale přesto až cizokrajných armád.

Snad proto se mluví o zahájení Druhé světové války v Evropě, jako kdyby se neválčilo už od druhé poloviny třicátých let v Číně a postupně přibývaly začátky vojenských operací v oněch letech měrou vrchovatou. 

Evropská válka má jasné datum, kterým je první září 1939. A skoro všichni věříme, že první vojenskou akcí, bylo přepadení Polska z několika směrů na souši a od moře bez vypovězení války. To se ještě v roce 1914 považovalo za nezbytný diplomatický akt, ačkoli i tehdy se už někteří válkychtiví císaři a jejich generálové,snažili tato pravidla využívat ve svůj jednostranný prospěch.

Přepadení Polska ale už demonstrovalo, že se na vyhlašování válek v nadcházející době příliš dbát nebude. A skutečně, od této doby, de facto až do dnešních dnů, se války vedou a  začínají tím, čemu se dnes už neříká provokace, ale trochu jemněji „válka pod falešnou vlajkou“. Zní nám to jako slova básníků, ale není to nic jiného než brutální pošlapání vyjednávání a dohod o míru a spolupráci, práva na sebeurčení národů až do odtržení, dohod o svobodném obchodu a dodržování pravidel na polích válečných. 

Prvnímu září roku 1939 předcházela však o den dřív, dnes bychom řekli diverzní akce. Byla to tajná operace německé armády, která se odehrála v námi nezapomenutelných Gliwycích.  V Československu, a doufejme, že i dnes v České republice, by se na tuto událost nemělo zapomínat, protože je spojená se zvláštní stopou. A ta je dosud viditelná, alespoň doufáme, ještě dnes  v české historii.

Organizace této provokace byla svěřena vysokými německými politickými a vojenskými autoritami, dnes, také snad ještě nezapomenutelnému, Reinhardu Heydrichovi, který řídil  svého podřízeného, důstojníka SS,  Alfreda Helmuta Naujockse (1911-1966), aktéra  tajných a speciálních operací, vystupujícímu  pod krycími jmény Hans Müller, Alfred Bonsen, Rudolf Róbert. 

Ten se uvedl na území Československé republiky zavražděním Rudolf Formis (1894-1935), který uprchl z německého koncentračního tábora, ubytoval se v hotelu Záhoří, dnes v blízkosti tehdejších Svatojánských proudů (v okolí Slapské přehrady). Odtud vysílal rozhlasové relace  na vlnách podobné délky jako německý státní rozhlas, Byly  autorizované autorizované skupinou „Černá fronta“, vytvořenou jeho známým Otto Strasserem (1897-1974). (Ten přežil „Noc dlouhých nožů“, kterou sliboval o mnoho let svým politickým konkurentům nešťastný Mírek Topolánek.) 

Rozkaz k jejich likvidaci  vydala vojenská zpravodajská služba SS-Sicherheitsdienst a řídící důstojník Reinhard Heydrich. Vykonavatelem rozkazu byl Alfréd Naujocks. Na rozdíl od  Rudolfa Formise se tento jeho vrah dožil roku 1966, kdy se československým  vyšetřovatelům podařilo získat oprávnění jej vyslechnout a snad i trestně stíhat.  Vyšší moc tomu  však zabránila, a tak se jeho příběh stal historickou vzpomínkou stále rychleji se ztrácející ve své dnes zdánlivé bezvýznamnosti.

Z evropských dějin mizí nejrůznější agenti historických afér a událostí, které nám typologie organizace a provedení takových operací připomínají s téměř železnou pravidelností do dnešní doby. Jen v poslední době, a paradoxně na německé půdě, jsou to detailně popisované příběhy znovu objevují. Obavy z výsledků nacházejících voleb v německých spolkových zemích nutí tvůrce nových politických legend používat staré metody, protože nové a lepší se  nikomu nepodařilo vymyslet. 

A tak vše zůstává na mediálních vypravěčích příběhů a je jedno, zda se hlavními postavami stávají „investigavci“ (přesněji tvůrci a autoři legend) událostí na německých letištích v době předvolební, tajné a nevysvětlitelné cesty nevyšších vyzvědačů v době,  kdy distribuce informací se odehrává v rozměrech kosmických,  a kdy dnešní hrdinové tajných operací vypadají k téměř nerozeznání od svých historických předchůdců.

 (rp,prvnizpravy.cz,foto:arch.)