Evropa se v posledních letech ocitla v sérii krizí, které odhalily zranitelnost moderní společnosti. Pandemie covidu, energetická krize, kybernetické útoky, válka na Ukrajině i narušené dodavatelské řetězce ukázaly, jak rychle mohou být ochromeny služby, na nichž každodenně závisí miliony lidí. Právě proto vznikla evropská směrnice CER zaměřená na odolnost kritických subjektů. Česká republika nyní tato pravidla převádí do praxe prostřednictvím nového zákona o kritické infrastruktuře.

Na první pohled se může zdát, že jde o další technickou normu určenou úředníkům a bezpečnostním specialistům. Ve skutečnosti však představuje jednu z největších změn krizového řízení od vzniku moderního systému ochrany obyvatelstva. Mění totiž samotnou filozofii státu. Zatímco dosud byla pozornost soustředěna především na ochranu konkrétních objektů, nově se těžiště přesouvá na zachování fungování služeb.

Výkonný ředitel Asociace kritické infrastruktury ČR Michal Moroz tuto změnu popsal velmi výstižně: „Stát se na kritickou infrastrukturu přestává dívat optikou chráněných objektů. Nově na ni nahlíží především z pohledu zachování základních služeb, které poskytuje.“

Právě tato věta možná nejlépe vystihuje směr, kterým se evropská bezpečnostní politika vydává. Nejde již jen o ochranu budov, rozvoden, nemocnic nebo vodáren. Hlavní otázkou se stává, zda budou dodávky elektřiny, zdravotní péče, pitné vody nebo telekomunikační služby fungovat i v době mimořádných událostí.

Bezpečnost jako nová priorita státu

Zastánci nové legislativy tvrdí, že jde o logickou reakci na zkušenosti posledních let. Kritická infrastruktura již dávno není tvořena pouze fyzickými objekty. Moderní společnost stojí na složitých sítích vzájemně propojených systémů, kde výpadek jedné části může spustit řetězovou reakci v celé ekonomice.


Současně však vzniká otázka, kde končí nezbytná bezpečnost a kde začíná další rozšiřování regulace. Každá nová povinnost znamená nové náklady, nové kontroly a další administrativu. Evropské instituce často argumentují nutností vyšší odolnosti, avšak podnikatelský sektor stále častěji upozorňuje, že bezpečnostní agenda postupně prostupuje téměř všemi oblastmi hospodářství.

Zajímavé je, že česká transpozice jde v některých směrech jinou cestou než samotná evropská směrnice. Subjektům kritické infrastruktury totiž nepřináší pouze povinnosti, ale i určitá práva.

Michal Moroz v rozhovoru upozornil, že právě to považuje za největší přínos českého řešení. Podle jeho slov budou moci subjekty kritické infrastruktury v krizových stavech žádat například o přednostní zásobování energiemi, pohonnými hmotami nebo telekomunikačními službami. Současně získají přístup ke státním hmotným rezervám a dalším nástrojům, které běžné firmy nemají k dispozici.

Právě zde se však otevírá důležitá politická otázka. Jakmile stát získává možnost rozhodovat, kdo bude mít v době nedostatku přednostní přístup k základním zdrojům, roste význam státní správy a krizového managementu. Historie přitom ukazuje, že mimořádné pravomoci bývají často zachovány i po skončení mimořádných situací.

Největší změny čekají zdravotnictví

Zdaleka nejvýrazněji nová legislativa dopadne na zdravotnictví. Nemocnice sice mohly být zařazeny mezi prvky kritické infrastruktury již v minulosti, avšak tento nástroj byl využíván jen omezeně. Nový systém počítá s mnohem širším zapojením zdravotnického sektoru.


Pandemie covidu ukázala, že zdravotnictví není pouze otázkou péče o pacienty. Stalo se jedním z pilířů fungování celé společnosti. Kolaps nemocnic může během několika týdnů vyvolat ekonomické, sociální i politické důsledky, které zasahují daleko za hranice samotného zdravotního systému.

Přesto ani zastánci zákona netvrdí, že vše bude fungovat bez problémů. Moroz otevřeně upozorňuje na nedostatek odborníků v oblasti řízení kontinuity činností. Podle něj hrozí, že některé organizace budou nové povinnosti plnit pouze formálně a vznikne prostor pro poradenské firmy, které nabídnou drahé dokumenty bez skutečného praktického přínosu.

Jeho možná nejupřímnější výrok v celém rozhovoru zněl: „Nemám obavy, že by to mohlo nastat. Jsem si jistý, že to nastane.“ Tím reagoval na otázku, zda některé subjekty nebudou plnit nové požadavky pouze na papíře.

Právě zde se bude rozhodovat o skutečném úspěchu celé reformy. Evropská unie i český stát vytvořily nový rámec ochrany kritických služeb. Pokud se však z odolnosti stane pouze další soubor formulářů, auditů a administrativních povinností, pak bude výsledek velmi vzdálen původnímu cíli.

Nový zákon o kritické infrastruktuře proto není pouze technickou normou. Je odrazem širší proměny evropského myšlení. Politické elity stále více vycházejí z předpokladu, že budoucnost bude poznamenána častějšími krizemi, a proto budují systém, který má společnost udržet v chodu i za mimořádných okolností. Zda půjde o skutečné posílení odolnosti, nebo o další rozšíření státní regulace, ukáže až příští velká krize.



Zdroje: 1. Update EU – Česko zavádí nová evropská pravidla pro kritickou infrastrukturu⁠; 2. Směrnice CER Evropské unie⁠; 3. Ministerstvo vnitra ČR – Kritická infrastruktura⁠