Ekonom a hlavní analytik Trinity Bank Lukáš Kovanda se ve svém komentáři vrací k debatě o zamýšleném rozvolnění českých rozpočtových pravidel. Za pozoruhodné považuje, že mezi nejhlasitější kritiky tohoto kroku často patří lidé, kteří současně podporují vstup České republiky do eurozóny. Právě v tom podle něj spočívá paradox celé debaty.

„Přijetí eura by představovalo ekvivalent výrazného rozvlnění rozpočtových pravidel. Přesto po vstupu ČR do eurozóny často volají titíž, kteří rozvolnění pravidel kritizují,“ napsal na síti X Kovanda.

Svou argumentaci neopírá pouze o vlastní úvahu. Připomíná letošní studii portugalských ekonomů Antónia Afonsa a Catariny Farinhy Mirandy, publikovanou ve vědeckém časopise Empirica, oficiálním periodiku Rakouské ekonomické asociace. Podle něj studie zpochybňuje často opakované přesvědčení, že samotné přijetí eura vede vlády automaticky k větší rozpočtové disciplíně.

„Euro vlastně podle studie může představovat nástroj, který vládě dané členské země eurozóny otevře dveře k méně ukázněné, ba neukázněné rozpočtové politice. Což je vlastně to samé, co kritici vytýkají legislativě uvolňující rozpočtová pravidla v ČR, kterou vetoval prezident, ale kterou sněmovna přehlasováním veta zřejmě nakonec prosadí,“ uvádí.


„Nutno říci, že ani přijetí eura, ani nyní vetované legislativní rozvolnění rozpočtových pravidel automaticky neznamenají rychlejší zadlužování ČR. Umetají k němu však cestu. Po níž se země nakonec nemusí vydat,“ pokračuje ekonom.

Právě na to podle něj ukazuje také hodnocení ratingové agentury Fitch. Připomíná, že přestože agentura předpokládá schválení sporné legislativy i přes prezidentské veto, nepřistoupila ke zhoršení ratingového výhledu České republiky, který zůstává stabilní. Současně připomíná, že od propuknutí pandemie covidu se rating nebo ratingový výhled zhoršil téměř polovině členských států Evropské unie, zatímco České republice se rating naposledy zhoršil ještě na konci devadesátých let.

Zmíněná studie z časopisu Empirica je podle Kovandy klíčovým argumentem celé debaty. Její autoři analyzovali data z let 1990 až 2021 a zkoumali, jak jednotlivé evropské země reagují na růst veřejného dluhu. Do zkoumání zahrnuli také období před vznikem eura, aby mohli porovnat chování stejných zemí před vstupem do eurozóny i po něm.

„Zkoumání tedy podrobují ještě i období před rokem 1999, kdy euro vzniklo, aby posoudili i chování stejných zemí stran své rozpočtové ukázněnosti před přijetím eura a po něm,“ vysvětluje.

Autoři použili takzvané fiskální reakční funkce, tedy metodu sledující, zda vlády při růstu veřejného dluhu skutečně zlepšují své hospodaření. A výsledek?


Podle autorů studie lze tento rozdíl vysvětlit tím, že členství v eurozóně oslabuje tlak finančních trhů na jednotlivé vlády. Investoři totiž předpokládají, že v krajní situaci existuje větší pravděpodobnost evropské pomoci nebo společného řešení.

„Ekonomové tento jev označují jako morální hazard – pokud někdo očekává, že případné problémy nebude muset nést výhradně sám, mívá menší motivaci chovat se obezřetně,“ připomíná Kovanda. Právě v tomto smyslu podle něj euro rozvolňuje rozpočtovou disciplínu.

„Euro tedy rozvolňuje rozpočtová pravidla v tom smyslu, že si nezodpovědný politik může říct ono švejkovské: ‚To se nám to hoduje, když nám jiní půjčují,‘ respektive že další země eurozóny ponesou část nákladů našeho vlastního půjčování,“ dodává Kovanda.

Závěrem upozorňuje, že přítomnost podobných politických motivací není podle něj hypotetickou úvahou. „Nedělejme si iluze, že takoví politici v zemích eurozóny nejsou a nebudou. Jsou a budou,“ uzavírá Lukáš Kovanda svůj komentář.