Přibližně 28 500 jízd dvacetitunových nákladních automobilů. Tolik by bylo zapotřebí k převozu 570 tisíc tun materiálu, který se v letech 2014 až 2022 navážel na heřmanickou haldu v Ostravě. Po celou dobu probíhaly kontroly, státní podnik DIAMO dohlížel na sanační práce a dodavatelská společnost Ridera Bohemia budovala oddělovací stěnu. Přesto se později rozhořel spor o to, zda navezený materiál odpovídal zadání. Právě tento rozpor staví do středu svého komentáře investigativní publicista vystupující pod jménem Thomas Paukner.

V textu nazvaném Toxické peklo: Koho zavřít, když jsou vinní všichni?, zveřejněném v Deníku P, se ptá, jak mohly státní instituce po osm let sledovat rozsáhlé návozy, aniž by případné pochybení včas odhalily. Současně kritizuje podle něj účelové přesouvání pozornosti k Motoristům a současnému vedení ministerstva životního prostředí. Ti nastoupili až v roce 2026, zatímco sporné sanační práce probíhaly mezi lety 2014 a 2022.

Heřmanická halda představuje jednu z dlouhodobých ekologických zátěží Ostravska. Uvnitř odvalu probíhají termické procesy již od devadesátých let a stát se snaží zabránit jejich šíření do dalších částí území. K tomu měla sloužit také oddělovací stěna budovaná z navezeného materiálu. Právě jeho složení se později stalo předmětem sporu mezi státním podnikem DIAMO, společností Ridera Bohemia a kontrolními orgány.


Pro Pauknera je představa tak rozsáhlé stavby pod soustavným dohledem státních institucí těžko slučitelná s pozdějším tvrzením, že se na haldu mohl dostat nevhodný materiál. Pokud by byly návozy rozloženy rovnoměrně, představovaly by zhruba deset jízd dvacetitunových nákladních automobilů denně. Nešlo tedy podle něj o několik nenápadných dodávek, které by mohly snadno uniknout pozornosti, ale o činnost trvající celé roky.

Za zvlášť výmluvné považuje fotografie, které měl pracovník DIAMA pořídit při kontrolním dni v květnu 2017. Na snímcích zveřejněných Seznam Zprávami je patrný materiál připomínající stavební odpad. Paukner upozorňuje, že fotografie vznikly přibližně pět let předtím, než DIAMO začalo veřejně zpochybňovat složení navezeného materiálu. Samotné snímky sice nemohou bez odborného posouzení prokázat porušení zákona, vyvolávají však otázky, jak byly tehdejší kontroly prováděny a kdo jejich výsledky vyhodnocoval.

„Střih, klapka, 8 let je pryč,“ komentuje Paukner přechod k červnu 2022, kdy se podle jeho popisu začaly objevovat pochybnosti o dodaném materiálu. DIAMO následně zpochybnilo jeho složení, do případu vstoupily další kontrolní orgány a věcí se začala zabývat policie. Publicista tento obrat staví do kontrastu s předchozími lety, během nichž materiál na haldu průběžně přijížděl a stát za provedené práce platil.

Dřívější prověrka Ministerstva průmyslu a obchodu přitom podle zjištění Seznam Zpráv kritizovala také samotné DIAMO. Experti ministerstva v jejích závěrech označili postup státního podniku za fatální selhání kontrolované osoby. Paukner tuto část kauzy připomíná jako důvod, proč podle něj nelze odpovědnost automaticky soustředit pouze na dodavatele. Pokud měl stát nad rozsáhlým projektem průběžný dohled, mělo by být možné určit, co jednotlivé kontroly skutečně prověřovaly a jak nakládaly se zjištěnými nedostatky.

Společnost Ridera Bohemia pochybení odmítá a odkazuje na odborné posudky, kontrolní záznamy i schválenou projektovou dokumentaci. DIAMO naopak zpochybňuje vhodnost části dodaného materiálu a zastává stanovisko, že za případné vady odpovídá dodavatel. Spor se týká také toho, zda a za jakých podmínek byla oddělovací stěna převzata. Průběžné kontroly, proplácení faktur a formální převzetí dokončeného díla přitom nejsou totožné úkony.

Policejní prověřování podle zveřejněných informací nevedlo k prokázání trestného činu. Případem se následně zabývala Česká inspekce životního prostředí a správní řízení pokračovalo až do roku 2026. V červenci ministerstvo životního prostředí řízení proti Rideře zastavilo s odůvodněním, že se nepodařilo prokázat její nezákonné jednání.


Ridera rozhodnutí přivítala jako potvrzení svého stanoviska, že při výstavbě oddělovací stěny postupovala v souladu se zákonem. DIAMO se s tímto závěrem neztotožnilo a proti postupu ministerstva se obrátilo na soud. Vedle právního sporu pokračuje také odborné posuzování vlastností materiálu, které má pomoci určit další postup sanace.

Právě v této fázi se podle Pauknera začal do popředí dostávat politický výklad celé kauzy. Publicista tvrdí, že se veřejná pozornost soustředí na Motoristy a současné vedení ministerstva životního prostředí, zatímco odpovědnost za předchozí roky ustupuje do pozadí. Ironicky popisuje představu, že problém vznikající v letech 2014 až 2022 lze připsat ministrovi, který do funkce nastoupil až v roce 2026.

„Snadná kořist jsou v tomto případě Motoristé – motor, znečištění, Turek, emise,“ píše Paukner a naznačuje, že politická pověst strany podle něj usnadňuje spojování jejího jména s ekologickou kauzou. Podobným způsobem lze podle něj odpovědnost za dlouhodobý postup České inspekce životního prostředí přenášet na její současné vedení. Jde však o Pauknerovu interpretaci mediální a politické debaty, nikoli o doložený důkaz koordinované snahy odvést pozornost od dřívějších pochybení.

Rozlišení jednotlivých období je přitom pro posouzení odpovědnosti zásadní. Současné vedení ministerstva nemůže nést přímou odpovědnost za návozy a kontroly z let 2014 až 2022, odpovídá však za vlastní rozhodnutí a postup úřadu v roce 2026. Kritika letošního ministerského rozhodnutí se proto nevylučuje s požadavkem na důkladné prověření předchozího fungování státních institucí.


Zároveň zůstává nutné rozlišovat mezi selháním kontrolního systému a právní odpovědností konkrétních osob. Samotný počet kontrol neprokazuje, že jejich pracovníci zanedbali své povinnosti. Stejně tak fotografie nebo následné pochybnosti o složení materiálu nemohou bez dalšího rozhodnout o vině dodavatele. Pauknerova hlavní otázka však míří šířeji. Pokud stát rozsáhlý projekt dlouhodobě kontroloval a financoval, měl by podle něj dokázat vysvětlit, proč se závažné pochybnosti objevily až na konci osmiletého období.

Heřmanická halda přitom zůstává ekologickým problémem bez ohledu na výsledek právních a politických sporů. Odborníci nadále posuzují vlastnosti oddělovací stěny a možnosti pokračování sanace. Paukner však považuje za nepřijatelné, aby se při hledání řešení zapomnělo na rozhodnutí a kontroly, které předcházely současnému sporu.

„Je tu také alternativní příběh. Ten o 28 000 návozech 20 tunovými sklápěčkami v období 8 let. O 22 veřejnoprávních kontrolách, které nezjistily nic. O úřadech, které vše odsouhlasily,“ připomíná Paukner rozsah projektu a odpovědnost institucí, které nad ním měly dohled. Podle něj by právě důkladné prověření jejich postupu mohlo otřást důvěrou veřejnosti ve stát a jeho kontrolní mechanismy. „To se nehodí. Pojďme to celé raději hodit na Motoristy,“ uzavírá ironicky svůj komentář Thomas Paukner.