Americká administrativa kolem prezidenta Donalda Trumpa se podle stále větší části amerických médií i analytiků dostává do situace, která začíná připomínat strategický rozklad. Zatímco Bílý dům veřejně naznačuje možnost údajného mírového průlomu s Íránem, zákulisní informace ukazují úplně jiný obraz. Chaos mezi spojenci v Perském zálivu, rostoucí ceny paliv, nové důkazy o rozsáhlém poškození amerických základen a sílící podezření z masivních spekulací na trhu s ropou začínají vytvářet obraz konfliktu, který se Washingtonu vymyká z rukou.

Podle analýzy serveru Naked Capitalism se současná situace stále více podobá improvizovanému krizovému řízení bez jasného cíle. Trumpův tým přitom pokračuje v mediální kampani, jejímž hlavním účelem má být uklidnění finančních trhů. Jenže právě zde se začínají objevovat další problémy. Kritici tvrdí, že americká politika vůči Íránu se změnila v sérii nekoordinovaných gest, která mají spíše zachránit akciové trhy a ceny ropy než řešit bezpečnostní situaci.

Na některých místech už americká média otevřeně píší o neúspěchu operace. Situace začíná být nepříjemná i pro republikány před volbami. Podle průzkumu NPR, PBS a Marist přičítá velká část Američanů růst cen pohonných hmot přímo Trumpově administrativě. Právě ekonomické dopady konfliktu totiž začínají zasahovat běžné Američany mnohem více, než se původně očekávalo.

Velkou pozornost vyvolaly také informace NBC, podle nichž měla Saúdská Arábieodmítnout umožnit americkým silám využívat své základny a vzdušný prostor pro novou operaci označovanou jako „Project Freedom“. To představuje mimořádně vážný signál. Saúdové patří mezi klíčové spojence Washingtonu v regionu a podobné odmítnutí ukazuje hlubokou nedůvěru vůči improvizovanému postupu Bílého domu.

Podle uniklých informací měl být Rijád rozzuřen tím, že Trump oznámil novou operaci bez předchozí konzultace se spojenci. Situaci údajně nevyřešil ani telefonát s korunním princem Mohammedem bin Salmánem. Americký prezident proto musel část operace pozastavit.


Právě zde se začíná ukazovat zásadní problém americké strategie. Washington podle kritiků nedokáže odhadnout skutečné postavení Íránu. Administrativa dlouhodobě předpokládala, že tvrdý ekonomický tlak a vojenské útoky přinutí Teherán ke kapitulaci. Jenže místo toho Írán postupně ukazuje schopnost ekonomického i vojenského přežití.

Americké základny pod tlakem a rostoucí ekonomická panika

Velkou ránu důvěryhodnosti americké administrativy přinesla nová rozsáhlá analýza deníku The Washington Post. Ta na základě satelitních snímků dospěla k závěru, že íránské útoky poškodily mnohem více amerických vojenských objektů, než Washington přiznával.

Analýza uvádí poškození nebo zničení nejméně 228 objektů a zařízení na amerických základnách na Blízkém východě. Zasaženy měly být hangáry, sklady paliva, radarové systémy, komunikační zařízení i části protivzdušné obrany.

Závažná je zejména citace vojenského analytika Marka Canciana z Center for Strategic and International Studies: „Íránské útoky byly přesné. Nejsou zde náhodné krátery ukazující na minutí cíle.“

To je mimořádně nepříjemné zjištění pro Pentagon i Bílý dům. Dlouhé týdny totiž americká administrativa veřejně naznačovala, že íránské útoky měly omezený efekt. Nová data však ukazují úplně jiný obraz.

Washington Post navíc tvrdí, že některé západní satelitní snímky byly natolik nekvalitní, že nebylo možné ověřit rozsah škod, zatímco íránské snímky měly výrazně vyšší rozlišení. To samo o sobě vyvolává další otázky o informační válce a kontrole mediálního obrazu konfliktu.

Další problém přichází z ekonomiky. Podle deníku The Wall Street Journal začíná americkou administrativu děsit prudký růst cen leteckého paliva. Cena letenek v USA už meziročně vzrostla o více než dvacet procent a analytici upozorňují, že dopady mohou být mnohem širší.

Spojené státy jsou totiž extrémně závislé na letecké dopravě. Dražší letecké palivo nezasahuje jen aerolinky, ale celý systém služeb, cestovního ruchu i obchodních cest. Kritici tvrdí, že Trumpův tým podcenil možnost dlouhodobého omezení dopravy v okolí Hormuzského průlivu.

Právě Hormuzský průliv se mezitím mění v další geopolitickou zbraň. Írán podle zveřejněných informací začal zavádět nové podmínky pro průjezd lodí. Mezi nimi je údajně požadavek plateb v íránské měně, bankovních garancí a dokonce i náhrad škod za válku.

To představuje další důkaz, že Teherán se nesnaží působit jako poražená země. Naopak začíná vystupovat jako regionální mocnost, která si diktuje podmínky.

Podezření z manipulací a válka jako byznys

Jedna z nejvýbušnějších částí celé aféry se týká podezření z masivního obchodování na základě neveřejných informací. Sociální síť X zaplavily spekulace o obrovských obchodech s ropou, které měly proběhnout těsně před zveřejněním informací o údajné Trumpově mírové iniciativě.

Velkou pozornost vyvolal anonymní příspěvek údajného „geopolitického poradce“, který se chlubil tím, že vydělal svým klientům 125 milionů dolarů díky včasným informacím o plánovaném oznámení.


Ať už jde o skutečné přiznání, satiru nebo provokaci, problém je jinde. Celý scénář působí uvěřitelně. Kritici upozorňují, že americký systém speciálních vládních poradců umožňuje vznik rozsáhlých střetů zájmů.

Zcela devastující je především jedna pasáž: „To není střet zájmů. To je samotný zájem. Konflikt je produkt.“

Právě tato věta podle mnoha komentátorů dokonale vystihuje současnou atmosféru ve Washingtonu. Válka se stále více propojuje s finančními zájmy, mediální manipulací a obchodováním s geopolitickým rizikem.

Celý konflikt tak začíná působit jako nebezpečná směs vojenské improvizace, ekonomické paniky a zákulisního finančního byznysu. Trumpova administrativa přitom stále častěji působí dojmem, že reaguje na události až ve chvíli, kdy začínají ohrožovat finanční trhy nebo volební preference republikánů.

Mimořádně důležité je také to, že odpor vůči současnému postupu začíná sílit i uvnitř konzervativního tábora. Kritická stanoviska publikují nejen média, ale už i tradičně tvrdě proizraelské a konzervativní kruhy kolem The Wall Street Journal. To ukazuje, že nervozita ve Washingtonu rychle roste.

Pokus o „velkou mírovou dohodu“ tak zatím nepůsobí jako diplomatický průlom, ale spíše jako snaha získat čas, uklidnit trhy a zabránit dalším ekonomickým škodám. Jenže právě zde může být největší problém celé strategie. Pokud totiž protivníci vycítí slabost a nerozhodnost Washingtonu, může být budoucí vyjednávání ještě tvrdší.

A mezitím dál rostou ceny energií, poškozené základny čekají na opravy a svět sleduje, zda se z americké blízkovýchodní strategie nestává další geopolitická past.



Zdroje: 1. Naked Capitalism – Iran War: Iran Pushes Back Against Trump “Deal Is Nigh”; 2. The Washington Post; 3. The Wall Street Journal; 4. NBC News