V Severní odbočce Býčí skály v Moravském krasu praskla v prosinci 2024 speleologům hadice s vodou. Proud odplavil vrstvu bahna a odkryl drobné kosti, u nichž zpočátku nebylo jasné, zda patřily člověku, nebo zvířeti. Laboratorní výzkum následně ukázal, že jde o ostatky šesti- až devítiměsíční dívky z poloviny 6. století před naším letopočtem. Objev vědci veřejně představili v září 2026. V Severní odbočce jde podle archeologů o první podobný halštatský nález po zhruba 150 letech výzkumu slavné jeskyně.

Společně s kostmi archeologové nalezli dva drobné železné kroužky. Mohlo jít o náušnice nebo záušnice, tedy ozdoby nošené u hlavy. Jejich přesná funkce není definitivně určena. Archeolog Martin Golec z Univerzity Palackého upozorňuje, že samotné uložení tak malého dítěte je neobvyklé. Nález proto může vypovídat nejen o pohřebních zvyklostech, ale také o společenském postavení rodiny, ke které dívka patřila. Taková interpretace však zatím zůstává hypotézou.


Jeskyně se stala jednou z nejslavnějších archeologických lokalit na Moravě po výzkumu Jindřicha Wankela v roce 1872. Ten zde odkryl ostatky přibližně čtyř desítek lidí spolu se zbraněmi, šperky, částmi vozů a dalšími předměty z doby halštatské. Wankel nález interpretoval jako pozůstatek krvavého pohřebního rituálu, při němž měli být další lidé obětováni při pohřbu významného velmože. Dramatická představa se hluboce zapsala do historie Býčí skály, dnešní archeologie je však při podobných závěrech výrazně opatrnější.

Novější výzkum ukázal, že v jeskyni existovaly dřevo-kamenné konstrukce upravené mazaninou. Radiokarbonové datování je spojuje s halštatskou aktivitou v 6. století před naším letopočtem a badatelé je interpretují jako možné pohřební stavby či komory. To podporuje představu, že Býčí skála mohla být dlouhodobě využívaným pohřebním a rituálním prostorem, nikoli pouze dějištěm jediné dramatické události.


Býčí skála tak ani po více než 150 letech archeologického zájmu nepřestává překvapovat. Tentokrát velkou historickou otázku neotevřel rozsáhlý výkop, ale několik drobných kostí, které po dva a půl tisíce let zakrývala vrstva jeskynního bahna.



Zdroje: 1. IANSA – Hallstatt Period Habrůvka – Býčí skála. The Burial Constructions Reconsidered in the Light of Daub Analyses⁠