Globální ekonomika se mění v ekonomiku strachu. Nejnovější data Stockholm International Peace Research Institute (SIPRI) potvrzují trend, který už nelze vysvětlit jen válkou na Ukrajině nebo napětím v Asii. Svět v roce 2025 utratil za zbrojení 2,89 bilionu dolarů. Jedenáctý rok v řadě jde o rekord. To už není výkyv. To je systém.

Jak upozorňuje původní analýza SIPRI, rekord výdajů na zbrojení, nejde jen o absolutní čísla, ale o strukturu růstu. Zbrojení se stává prioritou napříč kontinenty bez ohledu na ekonomickou kondici států. To je zásadní posun, který si zaslouží kritickou pozornost.

Evropa přepíná do režimu zbrojení

Největší dynamika nepřichází z tradičních vojenských velmocí, ale z Evropy. Nárůst o 14 procent je v kontextu stagnující ekonomiky alarmující. V centru tohoto posunu stojí Německo, které se po desetiletích zdrženlivosti vrací mezi hlavní vojenské hráče.

Výdaje Berlína dosáhly 97 miliard eur, což znamená překročení hranice dvou procent HDP. Tento symbolický milník NATO byl dlouho považován spíše za politický závazek než realitu. Dnes se mění v normu. Celkem 22 členských států NATO jej již plní.

Jenže otázka zní jinak. Co to znamená pro evropské státy, které současně řeší dluh, inflaci a sociální napětí. Přesun zdrojů do armádních rozpočtů není neutrální rozhodnutí. Je to rozhodnutí o prioritách. O tom, zda stát investuje do infrastruktury, zdravotnictví nebo do vojenské kapacity.


USA drží prvenství, ale mění strategii

Na vrcholu zůstávají Spojené státy americké s rozpočtem 814 miliard dolarů. Přesto zde dochází k zajímavému posunu. Růst zpomalil. Důvodem je nižší objem vojenské pomoci Ukrajině.

To však neznamená oslabení. Naopak. Americká strategie se přesouvá dovnitř. Investice do jaderného arzenálu a modernizace armády pokračují. Jak upozorňuje analytik SIPRI Diego Lopes da Silva, „očekává se další růst výdajů v nadcházejících letech“.

Tento posun naznačuje zásadní trend. USA se připravují na dlouhodobou systémovou rivalitu, nikoli na jednorázové konflikty. To je rozdíl, který mění logiku celého globálního bezpečnostního prostředí.

Válka jako ekonomický extrém

Nejtvrdší realitu však ukazuje Ukrajina. Čtyři roky války znamenají, že země vydává přibližně 40 procent HDP na obranu. To je číslo, které nemá obdoby v moderní historii.

„Je těžké si představit další růst bez narušení základních funkcí státu,“ varuje Diego Lopes da Silva. Tento výrok by měl rezonovat mnohem silněji, než rezonuje.

V praxi to znamená jediné. Válka přestává být jen bezpečnostním problémem a stává se problémem existence státu. Pokud čtyřicet procent ekonomiky směřuje do armády, zbytek systému nutně kolabuje nebo přežívá na hraně.


Zvláštní kapitolu tvoří Írán, kde oficiální čísla budí pochybnosti. Výzkumnice Zubaida Karimová upozorňuje, že „reálné výdaje mohou být výrazně vyšší, protože část financování probíhá mimo státní rozpočet“. Jinými slovy, ani dostupná data nemusí zachycovat skutečný rozsah militarizace.

Bezpečnost, nebo spirála bez konce?

Celý obraz vede k nepříjemnému závěru. Růst vojenských výdajů není reakcí na jeden konflikt. Je to globální trend, který se živí sám sebou.

Každý nový výdaj jedné země vytváří tlak na ostatní. Každý modernizační program generuje další. Vzniká spirála, kterou nelze snadno zastavit, protože žádný stát nechce být tím, kdo zůstane pozadu.

SIPRI nepřímo potvrzuje to, co politická reprezentace často neříká nahlas. Svět nevstupuje do období stability, ale do období permanentní nejistoty. Jak shrnuje Diego Lopes da Silva, „je obtížné si představit, že by se situace v blízké době natolik zlepšila, aby se tento trend obrátil“.

To je klíčová věta. Pokud se trend neobrátí, nebude otázkou, kolik států zvýší výdaje na obranu. Otázkou bude, kolik států to ekonomicky unese. A právě zde se láme celý příběh. Zbrojení může být nástrojem bezpečnosti. Stejně tak se ale může stát nástrojem tichého rozkladu.